Přátelé, před týdnem jsem se vrátil, nikoliv z Hradu, ale z další úchylácký párty. Už před nějakým časem jsem tady na Doupěti udělal Lucy menší reklamu a pokusil se vás v našem rozhovoru nalákat na její pořadatelskou prvotinu. No a minulou sobotu proběhla, a ta správná latexová horečka zachvátila moravskou metropoli. Fetish Fever Brno, ročník první. A jaký to bylo? O tom se dočtete dále. :)
Asi jste si všimli, že poslední dobou moc nepíšu reporty z akcí. Ne, že bych na ně už nechodil, ale ono je to pořád podobné. Nějaký ten program, v čem jsem byl nebo nebyl navlečenej… Postě nechci se opakovat. Ale tahle párty si alespoň krátký článek a shrnutí rozhodně zaslouží. Byla jedním slovem super. A nejen proto, že pořadatelka je mi blízká i jako správně prdlej člověk a kamarádka. Ne, musím jí pochválit, jak se s tím vším poprala. Vím, jak to pro ni bylo náročné a vyčerpávající. Ale dala to s přehledem. Ostatně, vždyť byla za latexovou Wonder Woman. Kdo jiný už by to měl zvládnout levou zadní? :D
Akce se konala v Brně a mě tak čekala docela štreka z matičky Prahy. Tři hodiny. A ne, nebudu tu rozebírat dopravu, když původní vlak měl sekeru 90 minut a já radši obětoval místenku a jel jiným. Chtěl jsem totiž ještě stihnout rande s jednou úžasnou slečnou, což se nám z časových důvodů už nějakou dobu stále nedařilo. Nu, ale povedlo se, dojel jsem a užili jsme si spolu příjemné posezení v parku a milé hospůdce s nádhernými klenbami. Pak jsme teprve zamířili do klubu za hlavním cílem dne.
Zde jsme se postupně ještě s dalším kamarádem převlékli do latexu za připraveným paravánem. No, chvíli to trvalo, hlavně navlékání slečny do catsuitu, ale byla jako vždy úchvatná. Černé naleštěné gumové zjevení, sen každého úchyláka. :) Já si speciálně kvůli tomuhle večeru slepil své první latexové džíny, a moc jsem se těšil, až je veřejně předvedu. Taková několikahodinová zatěžkávací zkouška. A zvládly to, byly pohodlné a líbily se. Paráda! Outfit doplnil červenočerný top na zip, náramek a gumová jezdecká perka. Jo, tentokrát jsem si řekl, že alespoň jednou budu za chlapa, a ne za podivné pohlavně neurčité stvoření na podpatkách. :D Mimoto k těm kalhotám mi to sedělo tak nějak lépe. Po převlečení jsme konečně mohli do víru dění.
Jak už to tak bývá, většinu času zabírala volná zábava za doprovodu hudby především z devadesátek prokládaná krátkými vystoupeními jako byla výchova čubičky nebo tvoření z tekutého latexu mistrem Slaughterem na těle modelky. Mimochodem jeho zajímavý shop s tekutým latexem a různými protetikami, jizvami a podobnými věcičkami najdete tady. Dále pak nějaký ten lehký spanking a nakonec vrcholné číslo Grimma s Mountbatten o pánovi a jeho nepříliš šikovné služce. No, líbilo se mi to moc, všechno, ale je dva mám obecně rád, a číslo tak bylo správně umístěno jako závěrečný bonbónek. Doslova. Neboť jeho součástí byly opravdu bonbóny, domácí. Všechna čest za to piplání s takovou drobností. :)
Po hlavním programu následovala afterparty s hudebním doprovodem od DJ C.N.B. Hrál pěkně, ale mně tenhle elektronickej styl bohužel nic moc neříká. Ale co, jeho to baví, lidi to baví a k podobným akcím se zvolená hudba hodí. Z iniciativy dvou přátel se uskutečnilo ještě něco. Taková půlnoční, řekněme. Ale ne, nemyslím vánoční mši s doprovodem Rybovy skladby. Mluvím o famózním pochodu latexových úchyláků centrem Brna z klubu až na náměstí a focení u zdejšího „pinďoura“. Já teda nejsem přímo exhibicionista a tyhle akce mezi nezúčastněnými civilisty jdou většinou mimo mě, ale řekl jsem si, proč jednou ne. Zamaskoval se svou oblíbenou ruskou plynovkou a vyrazil s nimi. Musím říct, že to byla zajímavá zkušenost a především prdel. Překvapilo mě, že lidi byli docela v pohodě. Buď jen koukali, co se děje, smáli se nebo i ocenili outfity jednotlivých procházejících. Vyloženě negativního jsem neviděl nic. Upřímně, já přes zamlžený skla, a ještě bez brýlí, viděl obecně kulový a na závěr jsem ještě vrazil do skleněné tabule dveří koukaje na schody za nimi. :D Ale to je fuk. Fakt jsem si svou první cestu z bezpečného zázemí klubu užil a určitě si to rád zas někdy vyzkouším. Nejvíc si to ale asi vychutnala pořadatelka, co si mě i chvíli povodila ulicemi na vodítku. Sakra, takže jsem zase za suba. Ach jo. :D
Každopádně bylo to super! Ony obecně tyhle doprovodné drobnosti, které třeba ani původně nejsou v plánu, pomáhají dotvořit atmosféru a pocit sounáležitosti. A to udělá víc, než jen samotná jakkoliv dobrá párty, jakých je mnoho. Takováhle kravinka jí totiž vdechne tu pravou duši a zaryje se jako fajn zážitek hluboko do srdcí a vzpomínek. A to je vždycky plus. :) Je to samozřejmě o lidech, jak se baví a podílejí na celkové atmosféře. Tady se sešla skvělá společnost, všichni byli v pohodě a překvapivě se prý ani tolik nepilo, takže bez problémů.
Po návratu do klubu se začali první hosté pomalu vytrácet a kolem druhé hodiny jsme párty rozpustili. Někteří zamířili na další štaci, jiní na dopravu nebo domů. Já měl štěstí, že jsem měl zajištěn nocleh, a nemusel tak řešit, co dál. Pomohl jsem Lucy s balením propriet a jejich transportem, počkali jsme na odvoz a zamířili do klidu. Ráno – no, půl jedné asi už není ráno, co? – jsme se vykodrcali z postelí, dali kafíčko s dortem, pokecali a já pomalu vyrazil domů do Prahy. Mimochodem článek vznikl právě cestou vlakem, jak je u mě docela obvyklé, ale musel jsem počkat na doprovodné fotky. Tak nějak čekám, že mě Kacíř jednou zabije, za to moje uhánění po akcích, aby to moje psaní mohlo konečně do světa, ale co naděláme. Tohle je tvrdej byznys. :D Ne, já jsem moc rád, že mi pomáhá, aby ty moje reporty měly i nějaký doprovodný vizuál a nebyla to jen dlouhatánská nudle textu. :D
A jsme na konci, přátelé! Co dodat závěrem? Byl to příjemně strávený víkend a věřím, že za rok si ho zase zopakujeme. Poznal jsem pár fajn lidí, které jsem znal jen z virtuálního světa a prohlédl si Brno, ve kterém jsem byl naposledy kdysi dávno jednou na střední. Mimochodem rozhodně nepůsobí jako nějaká díra. Naopak! Překvapilo mě, že je plné zeleně a celkově mnohem klidnější než třeba Praha či i Olomouc, se kterou můžu v rámci moravského regionu srovnávat asi nejvíc. Každopádně Lucy prvním ročníkem i přes nějaké ty drobné chybky, které prostě vždycky budou a skýtají potenciál pro další vylepšování, vytyčila správný směr, a já se moc těším na opáčko. :)