Jen zelená to může být aneb košile pro zvrhlého žabáka

Před pár týdny jsem si usmyslel, že by to chtělo zase nějaký ten nový outfit do společnosti. Tedy myslím té úchylné. Brzy mi v hlavě uzrála myšlenka, že když už už mi přátelé říkají mimo jiné i žabák, bylo by fajn mít něco zeleného. Třeba košili. Ano! Já jsem obecně košilový typ, nosím je rád a prý mi i sluší, takže proč ne. Kór když už nějakou dobu chci z latexu něco volnějšího střihu a s rukávy. Ok, takže zelená košile. No jo, jenže jaká zelená? Jadeit či snad lahvová? Klasická obyčejná? Ten pravý odstín jsem hledal docela dlouho, a nakonec jsem vybral vibrant green, tedy něco jako řvavě zelená, z produkce 4D Rubber. Jak vypadá vidíte na fotkách. :)


Každopádně latex byl na cestě, plán co s ním taky. Zbývalo sehnat střih, podle kterého košili vyrobím. Má oblíbená metoda je, že vezmu něco co mi sedí, rozstříhám to a použiju jako mustr na latexovou verzi. Nejinak tomu bylo i tentokrát, a já se záhy vypravil do jednoho sekáče v Ládví. Přece si nebudu ničit normální oblečení. Vyzkoušel jsem si asi tři košile, které mě zaujaly, a nakonec jsem se pro jednu rozhodl a asi za pade ji koupil. Až doma jsem zjistil, že jde o model od Tyrwhitta, hehe, takže trochu hogo fogo. Kdyby ta hodná paní prodavačka tušila, co tu chuděrku bílou nebohou čeká… No, smůla. Její osud byl zpečetěn. A když už jsem byl u toho vybírání a nakupování, vzal jsem nakonec ještě pěknou společenskou vestičku. Bez límce, jen prostá elegance s výstřihem do v a třemi knoflíky. Ta je totiž taky v plánu, pěkně z tlustšího latexu, takže střih se bude určitě dřív či později hodit. Byl jsem spokojen.


Opustil jsem sekáč a chystal se domů, ale všiml jsem si, že na plácku před pasáží prodávají stánkaři různé kožešinové zboží. Kabelky, bačkory, župany a já nevím, co ještě. No papuče ani kabelku fakt nepotřebuju, ale říkal jsem si, že by tam mohli mít něco, co už sháním docela dlouho. A oni měli! Krásnej huňatej ocas s karabinkou. No jasně, že jsem jim ho tam nenechal. I když nejsem přímo na furry, tak na nějaké to blbnutí na párty bude super. Mimoto na podobných kravinkách docela ulítávaj holky, takže… :D

Ale zpátky ke košili. Latex dorazil v rekordním čase, já pripravil jednotlivé díly, rozstříhal a pomalu postupoval k cíli a pak už lepil a lepil a lepil. Je to zatím spolu s džínama asi nejnáročnější výtvor co se týče počtu operací a různých vychytávek. A to nejen, co se týče latexu, ale obecně. Ani ta šitá svěrací kazajka není tak komlikovaná, aby všechno sedělo, límeček držel jak má a vsazení rukávů lícovalo. Většinu času jsem proto čekal na ten moment, když to celý zkazím a dílo skončí jako spousta zelených doplňků. Ale naštěstí se povedlo a až na drobné chybky, které snad ještě opravím, jsem spokojen.


Každopádně pokud byste se pokoušeli o něco podobného, níže máte alespoň v bodech postup složení z jednotlivých připravených dílů:

1. Spojení zad se sedlem, vytvoření záševků
2. Slepit přední a zadní díly v ramenou
3. Připravit si rukáv, záševky, navolnění hlavy
4. Vsazení rukávů do průramků
5. Boční švy a spodní uzavření rukávů
6. Vypracování límečku a manžet
7. Vsazení límečku, nalepení lég
8. Přilepení manžet a proseknutí dírek na knoflíčky
9. Našití knoflíků
10. Podlepení knoflíků tkaninou a latexem
11. Vysekání knoflíkových dírek
12. Začištění všech okrajů a finální opravy

Mimochodem dám dvě rady. Zaprvé, vyhněte se klasickým knoflíkům a dejte přednost patentkám. Ono vypadá pěkně, když máte normální nití ručně našité klasické knoflíky, naproti prostřihlé dírky, ale prostě je to strašnej voser. Mimoto jsem udělal dírky příliš velké – nejprve byly moc malé a znáte to, ubíráte a ubíráte – takže se mi teď má košile tendence rozepínat. No, budu to muset ještě nějak upravit. Ale zase kdo může říct, že má latex s našívanými knoflíky? Jo, to by dělal jen magor. No… Zdravím, mluvil o mně někdo? :D

Detail přišitého knoflíku. :D

A zadruhé, než lepit dva tenčí latexové díly k sobě ve snaze získat silnější, vždy je lepší sehnat rovnou stejný odstín ve větší tlouštce. Já ho neměl, tak jsem límeček i manžety musel dělat dvojitě a prostě není to ono, jsou tam vidět nedokonalosti a hlavně to stojí nervy. Fakt příště už ne.


A to je dneska všechno. S košilí jsem moc spokojen a líbí se mi, že ta barva vypadá pokaždé jinak. Tu víc do tmavé zelené, na slunci zas spíš trochu ke zvýrazňovačové světlé. Zajímalo by mě, jak bude vypadat v uv světle, ale to se jistě brzy dozvím. Už se těším, jak bude svítit do okolí. Teď už zbývá jen vyrobit tu vestu, do kapsy strčit stříbrné starožitné cibule na řetízku a bude to fertig. :D Ale to musí ještě počkat. Teď dodělávám ještě něco, ale o tom třeba zase jindy. Příště vás nejspíš čeká nová povídka, tak vyčkejte. Užije si oslavy připomínající 100 let od vzniku samostatného státu, pokud tedy nejste zrovna monarchisti, a mějte se fajn. :)

Mohlo by vás zajímat

2 komentáře

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *