Tuhle povídku jsem napsal už někdy kolem roku 2005. Tenkrát jsem byl ještě sám, najít podobně zaměřenou slečnu se nedařilo, tak jsem se občas bavil vymýšlením scénářů k hrátkám nebo bdsm povídek. A jedna z nich je i tato. Ať se líbí:)
Jsem Jana. Událost, o které tu hodlám napsat, se mi stala zhruba před rokem, kdy mi bylo 19. Byla jsem čerstvě po maturitě a připravovala jsem se na studium vysoké školy. Jelikož jsem bydlela až v Kladně a nechtělo se mi dojíždět, rozhodla jsem se ubytovat na kolejích nedaleko školy. Se svými spolubydlícími jsme si padly do oka a od té doby jsme byly kamarádky. Byly to dvě spolužačky z o rok vyššího ročníku. Míša byla modrooká kráska s dlouhými vlasy černými jak havraní křídla a druhá, Lenka, byla o něco mladší, měla plavé vlasy sčesané do delšího mikáda a usměvavé hnědé oči. Já v té době nosila dlouhé tmavé vlasy s lehce červeným melírem a o mých modrozelených očkách kdekdo říkal, že jsou kočičí. Na kolej jsem se ubytovala koncem srpna a škola začínala až v půli září, takže jsem měla ještě skoro měsíc prázdniny, které jsem si náležitě vychutnávala. Jelikož jsem o kluky nikdy neměla nouzi, trávila jsem většinu večerů na rande a na kolej se vracela až pozdě v noci.
Bylo to asi dva týdny před zahájením školy, když jsem se zase vracela z jednoho povedeného rande. Byla noc, většina koleje už spala a já se tiše plížila do svého pokoje. Rozsvítila jsem světlo a uviděla na zemi rozházené oblečení. Válely se tu kalhotky, punčochy, a z druhého pokoje se ozývaly nějaké zvuky. Řekla jsem si, že holky překvapím a rychle otevřela dveře. To, co jsem ale uviděla, jsem nečekala. Na posteli ležela přivázaná nějaká dívka. Na sobě měla lesklé legíny, na hlavě gumovou kuklu jen s malými otvory pro dýchání nosem a na nohou měla takové ty boty na balet. Nad ní se skláněla Míša. Ta byla celá v černé gumové kombinéze, v ruce držela nějakou plácačku a mlátila jí do neznámé. Jak mně zpozorovala, lekla se, stejně jako já, a chvíli jsme na sebe jen tak koukali. Po chvíli těžkého ticha konečně promluvila. „Nečekali jsme tě tak brzy“, řekla a šibalsky se pousmála. „My?“, zeptala jsem se zmateně. „No, my,“ usmála se Míša a rychlým pohybem stáhla spoutané dívce kuklu s hlavy. Na posteli ležela Lenka. V puse měla nacpaný kapesník a nemohla mluvit. Pokusila se jej vytlačit jazykem, ale příliš to nešlo. Podívala jsem se na Míšu a ta jí jej vyndala. „Ahoj Jani“, zazubila se Lenka. Trochu zkoprnělá jsem jí odpověděla a podívala se nechápavě na Míšu. „Asi bys ráda věděla, proč jsem naší kámošku svázala? Viď?“, Začala výklad. „Je to jednoduché, prostě to chtěla.“ Koukla jsem na Lenku, a ta přikývla. „Je to taková zábava. Říká se tomu bondage a mně se to líbí, stejně jako jí.“, řekla a chtěla ukázat na Míšu, ale pouta jí to neumožnila. Pomalu jsem se uklidnila z počátečního šoku, a holky mě začali zasvěcovat.
„Víš, někoho baví třeba malování, nebo focení. Nám se líbí tohle.“ řekla Lenka, kterou mezitím Míša odvázala. „Je to nádherný pocit, být pevně znehybněna, být absolutně odkázána na někoho jiného. Bezmocná… “Ale proč ta guma? A baletní botky?“ podívala jsem se na Míšu. „No, ono je toho víc, co se nám líbí. Mně třeba strašně vzrušují baletní úbory a guma.“ „Zkrátka všechno přiléhavé. Já zas miluju tu bezmocnost, kdy nemůžeš ani volat o pomoc kvůli roubíku.“, dodala Lenka. Dívala jsem se na holky a přemýšlela, jaké to asi je. „No, je to zajímavý“, řekla jsem. „Jestli chceš, můžeš si to taky zkusit.“ řekla Lenka a mrkla na mně. „Já nevím, možná někdy jindy. Teď ale už chci spát. Jsem strašně utahaná.“ „Jak chceš.“ Řekla Míša a odešla. Já se skočila umýt a pak jsem hupla do postele. Holky si asi šly ještě „hrát“, a já se pokusila usnout. Hlavou mi vířily myšlenky na celou tu událost. Pořád jsem viděla tu černou gumovou hlavu Lenky a představovala si, jak umlčená musí snášet to bití. Jak jsem nad tím tak myslela, rozhodla jsem se. Vstala jsem a vrátila se za holkama.
Zrovna seděly u televize a povídaly si, když jsem vešla a se slovy, že to chci zkusit, si k nim přisedla. Obě se na mně podívali a pak řekli: „Dobře“.
Odešly jsme do pokoje, a začali jsme. Míša se ohnula k posteli a vytáhla zpod ní velký kufr. Otevřela jej a já uviděla, že je plný různých řemenů, roubíků, provazů, různých bot, oblečení a mnoha dalších věcí. „Tak začneme!“, řekla Míša. „Máš nějakou představu, co chceš vyzkoušet?“, zeptala se Lenka. „No, já ani nevím. Nechám to na vás.“, odvětila jsem a zkoumala pohledem kufr. „Dobře.„ souhlasila Míša a začala z něj lovit gumovou kombinézu, co měla před chvílí na sobě. Pak vyndala jedny páskové boty na podpatku, nějaký kožený vak s řemeny, ještě nějaké řemeny a gumovou kuklu s otvory pro oči, nos a jedním malým otvůrkem pro pusu. Když jí vyndala, zahlédla jsem v kufru ještě jedny botky na podpatku. Tenhle byl ale minimálně dvacet čísel dlouhý a bota stála téměř kolmo k zemi. „Mohla bych zkusit raději tyhle?“, zeptala jsem se a vyndala botu. „No jasně. Ty mám taky moc ráda, ale po čase z nich bolí nohy.“ usmála se Lenka. Svlékla jsem se a začala na sebe oblékat gumovou kombinézu. Šlo to docela těžce, ale s Míšinou pomocí jsme to zvládly. Bylo to příjemné. Studená guma lehce svírala mé tělo a při každém pohybu zavrzala. Když byla na svém místě, Lenka mi zapla zip na zádech a guma mně sevřela úplně. Nádherný pocit. Jakoby uměly číst mé myšlenky, se na mně holky podívaly a řekli: „Je to příjemný, viď?“ Popravdě jsem řekla, že jo, a pokračovali jsme v oblékání.
Teď byly na řadě ty botky. Sedla jsem si a povolila šněrování. Chvíli to trvalo, neboť sahalo až do půlky lýtka. Když byla bota dost povolená, vsunula jsem do ní svou gumovou nohu a začala stahovat. S každým utáhnutím se mi bota víc a víc přicucávala k noze. Po zavázání byly mé nožky zcela našponované v přímé poloze. Zkusila jsem se postavit, ale příliš se mi nedařilo. „Neboj, řekla Lenka, „na to si časem zvykneš a půjde ti to.“ Posadila jsem se zpět na postel a čekala, co bude dál. Míša vyndala ten kožený vak a řekla, ať dám ruce dozadu. Já poslechla a ona mi na ně navlékla ten vak. Sešněrovala ho a připevnila řemeny kolem ramen. Pak ještě zapnula zip a bylo hotovo. Moje ruce teď byly pevně staženy k sobě a absolutně nebylo možné s nimi cokoliv dělat. „Teď ti nasadím kuklu, a ty budeš celá v gumě.“ Řekla Míša a vzala do ruky kuklu z černé gumy s otvory pro oči, nos a malým pro pusu. „Nastav hlavu!“ Řekla a začala mi jí navlékat. Po chvíli mi hlavu stahovala příjemná vrstva gumy. Lenka kuklu urovnala a Míša dokončovala svázání. Vzala provaz a svázala mi nohy k sobě. Potom vzala druhý provaz a přivázala mi ohnuté nohy ke kroužku připevněném v koženém vaku. Když to všechno pořádně utáhla, byla jsem napnutá jak luk.
„Tohle je kozelec. Je to můj nejoblíbenější typ svázání.“ Řekla Lenka. „Můžeš se kroutit, jak chceš, ale nedostaneš se z toho.“ Ušklíbla se na mně Míša a ještě něco vylovila z kufru. „Tak jak se ti líbí, tvé první znehybnění?“ Vyptávala se zvědavě Lenka. „Je to super, ale ještě tomu chybí jedna věc, že jo?“ Řekla jsem a doufala, že mám pravdu, protože jsem v paměti stále měla to umlčené svázané stvoření. „Máš pravdu, ještě ti dám roubík, aby sis to opravdu vychutnala. Chceš ho?“ Zeptala se Míša. „No jasně, že chci. To mně na Lence zaujalo nejvíc.“ Usmála jsem se. „To jsem ráda. Tohle je takzvaný motýlek. Je to jeden z nejlépe tlumících roubíků vůbec.“ Řekla Míša a řekla, ať otevřu pusu. Tím malým otvůrkem mi do ní protlačila změť gumy a pořádně ji tam napěchovala. Potom párkrát stiskla balónkem umístěným na konci hadičky, která mi čouhala z úst. Jak to udělala, začala se mi věc v puse nafukovat. Nejprve se roztáhly dvě části po stranách, které mi napěchovaly tváře a pak prostřední díl. Ten mně nutil mít pusu otevřenou. Ještě párkrát balónek zmáčkla, a byla jsem němá. Roubík dokonale těsnil a tlačil mé tváře proti kukle. Lenka zvědavě pozorovala moje reakce a bylo vidět, že jí to vzrušuje. Mně to taky moc vzrušovalo. Byla jsem svázaná, pevně obalená gumou a umlčená. Teď si se mnou holky mohly dělat cokoliv.
„Tak si to tady užij. My jdeme na telku. Tak za hodinu se vrátíme, zatím papa.“ Mrkla na mně Lenka a já osaměla.