Překvapení pro Evu, 1. část

prekvapeni-pro-evu-1-thumb

Konečně doma! Pomyslela si Eva, když za sebou konečně zabouchla dveře. V práci to dnes stálo za starou Bellu i se Sebastianem a k tomu celý den pršelo. No prostě nic moc. Odložila si kabát a zula boty, vzala do rukou obojek a klekla si na připravený polštářek u dveří. Tak to měl její Pán rád. Vždy musela počkat, až si pro ni přijde a přijme ji jako svojí subinku. A dobře věděla, co by se stalo, kdyby zapomněla.

Netrvalo dlouho a z obývacího pokoje pomalým elegantním krokem přišel. Měl na černou košili a zrovna dopíjel sklenku červeného vína. Její Pán. Pohladil jí po tváři, vzal obojek z pevné kůže a přiložil ho k jejímu štíhlému krku. Jemně se chvěla vzrušením, zatímco jí zapínal přezku a připínal vodítko. „Hodná subinka,“ pochválil ji. Pak se trochu naklonil a políbil ji. Jeho strniště jí lehce zaškrábalo po tváři, ale nevadilo jí to. Naopak. Ve vzduchu ucítila jeho lehkou vůni s náznakem citrusů a máty.  Pomalu si ji po čtyřech vedl na vodítku zpět do obýváku. „Mám pro tebe na dnešek překvapení. Už jsme o tom párkrát mluvili a myslím, že je čas, abychom naše plány uskutečnili. Myslím, že budeš nadšená.“ Podíval se do jejích široce otevřených očí, přidřepl na její úroveň a zlehka políbil její plné rty. Líbilo se mu, jak vypadaly jako roztomilé srdce vždy, když je sevřela k sobě.

Pohodlně se posadil do křesla a pokynul Evě, aby se svlékla. „Pomalu,“ zdůraznil ještě. Se zalíbením si ji prohlížel. Krásná, mladá studentka medicíny se zvrhlými choutkami. Sen každého chlapa. A on ji měl jen pro sebe. Miloval ji a nikdy by jí doopravdy neublížil. Ale zároveň ho bavilo vymýšlet pro ni nová a nová trápení. Užíval si vždy každou slzu, která jí ukápla z oka. A zároveň věděl, že až bude po všem a on si ji přivine do náruče a nechá odpočívat, zas mu poděkuje jako už tolikrát. Štastná.

Z myšlenek ho probralo lehké otírání hlavy jeho zlobidla o nohy. Eva byla už dávno svlečená a jen obojek dotvářel tu podívanou. Pokorně klečela před ním a čekala na další dění. S úsměvem si ji přitáhl za očko na krku a jemně políbil. Pán si dopředu připravil několik věcí a nyní pomalu začínal tvořit své veledílo. Nejprve korzet. Pevný z černé kůže vyztužené několika ocelovými kosticemi. Pokynul Evě, aby se postavila, a pak jí ho navlékl na její nahé tělo a vepředu zapnul na stříbrné háčky. Začal stahovat. Sytě červené tkanice z hedvábí jezdily v kovových dírkách tam a sem a za chvíli bylo hotovo. Eva trochu zalapala po dechu, ale užívala si sevření. Její silueta nabyla nádherně ladného tvaru přesýpacích hodin. Zavázal šňůry na uzel a prohlížel si ji.

Tak co tu máme dál? Řekl si spíš jen pro sebe a přehraboval se v nachystaných věcech. Vyndal kožený rukáv na spoutání rukou za zády. „Ten máš ráda, viď beruško?“ zeptal se Evy. Zaleskly se jí oči a mlčky s úsměvem přikývla. Poslušně nastavila ruce za záda a nechala si rukáv navléknout. Když ho zapnul na zip, měla lokty téměř u sebe. Bolelo to a nebylo to vůbec pohodlné, ale její vzrušení rychle stoupalo výš a výš a už se nemohla dočkat, co bude dál. Cítila, jak se dole zachvěla.

Odešel vedle do komory a vrátil se s koženými baletkami vysokými až skoro ke kolenům. Nechal Evu posadit na křesílko a začal ji soukat do těch podivných botek. Nejprve jí na špičky nasadil měkké gelové vycpávky, jaké používají tanečnice, aby si při baletu alespoň trochu chránily zdraví. Pak jí obul a pomalu se soustředěným výrazem šněroval až nahoru. Cítila, jak se kůže víc a víc stahuje kolem jejích nohou, až je měla naprosto napnuté a neschopné normálního pohybu. Prohlížela si je. Věděla, že má její Pán rád, když má na nožkách právě baletky. Často je proto zapojoval do hrátek a vlastně nebyla proti. Ráda kvůli němu podstupovala všemožné věci. A mimoto se v nich cítila úžasně a sexy.

Když skončil, pohladil je a pomohl Evě vstát z křesla. Se spoutanými rukami za zády jen tak tak udržovala rovnováhu, ale pádu se bát nemusela. Věděla, že jí hlídá. Byli spolu už tolik let a nikdy jí nezklamal. Věřila mu. Mlčky stála a on ji držel pevně za obojek. Pomalu jí odvedl pod kovové oko, které nedávno přidělal do stropu, aby hraní obohatily i o možnosti zavěšování či alespoň poutání. Do malého očka na rukávu zacvakl karabinku s provazem a začal její ruce přitahovat vzhůru ke stropu. „Tomu se říká strappado, miláčku. Prý to není moc příjemná forma spoutání, ale ty si to určitě užiješ. A vůbec, na něco jsme zapomněli. Vydrž,“ řekl a odskočil si zpět ke svým věcem. Během pár vteřin se vracel a v ruce držel ještě jednu věc z černé gumy. Motýlek! Blesklo Evě hlavou. Její oblíbený, i když ne zrovna pohodlný. No snad to nebude na moc dlouho, přemítala.

„Řekni ááá,“ pošeptal jí do ucha. Jakmile poslušně otevřela ústa, jemně do nich roubík nacpal a zajistil koženým postrojem na hlavě. Když bylo vše na svém místě, začal pumpovat připojeným balonkem. Věc se postupně zvětšovala, až nakonec vyplnila celá ústa. Eva nebyla schopná vydat ani hlásku, natož slovíčko. Mohla jen stát na špičkách napnutá jak struna, s rukama bolestivě vytaženýma ke stropu pozorovat balonek houpající se na konci hadičky z úst a užívat si pocit bezmoci. Nic víc.

Pokračovat na 2. část

Mohlo by vás zajímat

2 komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *