Svěrací kazajka pro kamarádku hotova!

Přátelé, nemožné se stalo možným, a já po asi čtyřech letech konečně kamarádce došil, a hlavně předal, její vysněnou žlutou svěrací kazajku. No, trochu se to protáhlo, uznávám. Hádám, že ani Riwa nemá tak dlouhé čekací doby na korzety. Když nad tím tak přemýšlím, měl jsem si účtovat za každou započatou hodinu. :D Ale na svou obhajobu mohu říct, že jsem během té doby stihl vystudovat dvě školy, a ještě objevit salsu a bachatu. A spoustu dalšího, však víte, kolik toho pořád tvořím a píšu. A když už už jsem se chystal pokročit a potřeboval před další fází kazajku vyzkoušet, přišla ta zpropadená korona. Jo, ta za to může! Ne, v tomhle jsem fakt hroznej. Ale co nadělám no. Jak dotyčná kamarádka říká, chlapovi netřeba věc každého půl roku připomínat. A řeklo se do Vánoc. Nemůžu za to, že holt nepadla přesná definice, do kterých. :D Ale ona ví, že je to se mnou složitý a stejně mě má ráda.

Spokojený chovanec ústavu pro šílené :D

Kazajka je ušita na stroji z bytelného plátna a samozřejmě podšita jemnější bavlnou a z velké části došita ručně, neboť ten křáp prostě tolik vrstev nezvládal. Zaplaťbůh už umřel a časem pořídím něco lepšího. Přinýtované popruhy jsem na přání použil syntetické v černé barvě, stejně tak přezky, takže kamarádka teď bude vypadat trošku jako roztomilá vosa. Ale oběma se nám to takhle líbilo. Vzniklou sukýnku jsem chtěl zabrat, ale vymínila si jí. Nu, říkejme tomu třeba peplum. :D

Z velké části ručně všívaná podšívka z tuším prostěradla. :D

Střih dodala jedna šikovná slečna, ale já ho ještě musel doladit a poupravit během několika zkoušek. Ono s tím to bylo vůbec složitý. První prototyp, který jsem navrhl jaksi nepočítal s poněkud většími přednostmi, a bylo potřeba náročnější tvarování, na které jsem coby samouk nestačil. Pak už to šlo o něco rychleji. Jo, říkám o něco. :D Do toho stávkoval šicí stroj, začal jsem nový vztah a skoro každý víkend byl pryč… Prostě holt někdy to nejde a nejde.  Nakonec jsme poslední švy dokončovali u ní během zkoušení. To si takhle zajdete na návštěvu na kafíčko, a během pokecu společnými silami šijete na o něco méně na hovno stroji než je ten váš. Ale tak aspoň byla sranda. :D

Detail uchycení popruhů přes ozdobný kožený čtvereček a prošívání předku, které stroj už nedával, tak je kousek vynechaný. Původně jsem chtěl ručně prošít i popruhy, ale nakonec nebylo potřeba. Ono by to přes ty nýty ani moc nešlo. Ale tak kdyžtak ještě časem doděláme. I takhle je to bytelné až až. :)

Hlavní je, že mám konečně hotovo, a tím pádem zas volné ruce na další projekty. A že jich mám v plánu dost! A všechny čekaly, až dodělám kazajku, která byla už opravdu priorita jedna. No a jako bonus nebudu zavalen od našeho společného přítele. Hurá. To je taky fajn. Už se nemusím bát zajít do Atíku, kde bychom se náhodou potkali, a hledat odpovědi na nedočkavé otázky „Šiješ?!“ Ale byly to nervy, to vám řeknu. Začal jsem teď v poslední době nějak šedivět, tak nevím, jestli to není i z toho. :D

Každopádně kamarádka je z kazajky nadšená, a to je nejdůležitější. Už ji stihla i vyzkoušet a žádné stížnosti nepřišly, tak snad dobrý. :) A to je tak nějak pro dnešek vše. Pokochejte se fotkami a brzy ahoj.

2 komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *