Tajemný obchod, 1. část

Zvrhlých erotických povídek je všude po netu dost, ale co taková fetišistická pohádka pro dospělé? Těch bude asi o poznání méně, i když nepochybuji, že i takové jsou. :D Nu, a právě takovou bych vám dnes rád představil. Upřímně, vznikla původně pro mojí bývalou přítelkyni, což ji samozřejmě hodně ovlivnilo v mnoha směrech a nakonec se jedná o docela uhozenou záležitost. Dosud jsem ji nikde nepublikoval, ale řekl jsem si, že ji konečně pustím do světa. Sám jsem zvědav, jak se bude líbit, ale myslím, že své čtenáře si najde. :)

Byl příjemně teplý jarní den, a tak se Lenka rozhodla, že půjde na procházku po městě, staví se ve svém oblíbeném krámě a možná, když se jí bude něco líbit, udělá si radost a koupí si něco pěkného. Nakupovala moc ráda a vždy se něco našlo. Dala si malou svačinu, vzala svůj oblíbený lesklý černý baťůžek, bez kterého nedala ani ránu a který ji doprovázel na všech cestách, a vyrazila.

Cesta vedla starou ulicí, kde jako obvykle nejprve pozdravila svého oblíbeného labradora ze sousedství. Rodiče jí psa nechtěli dovolit, a tak si alespoň takhle své přání mohla trošku vynahradit. Sárinka byla už starší, ale vždy když jí viděla, pomalu se vyloudala k plotu a spokojeně vrtěla ocasem. Byl to prostě mazlík. Lenka od kamarádky věděla, že na okraji města otevřeli několik nových krámků, a tak si řekla, že by se na ně mohla podívat. A jak tak o tom přemýšlela, už si to kráčela tím směrem.  Olomouc je malé, ale krásné městečko, a tak jí cesta rychle ubíhala. Kochala se rozkvetlými sakurami v parku, které lemovaly cestu, pozorovala ptáky štěbetající na větvích a ani se nenadála, byla na místě. Opravdu, od nedávné procházky přibylo několik menších vývěsních cedulí, které lákaly k návštěvě právě otevřených prodejen. Bylo tu všechno možné, kadeřnictví, krámek s biopotravinami, věci pro chovatele zvířat a spousta dalších. Nejprve se chtěla podívat na věci pro zvířata, která milovala – sama měla doma moc přítulného králíka a rozpustilé morče – ale pak ji zaujal jiný obchůdek, kterého si nikdy nevšimla, ač nový jistě nebyl. Jeho cedule nesla hrdý název Vetešnictví, byl menší a působil omšelejším dojmem než ty ostatní. Měl starobylou fasádu a za okny potrhané záclony, a snad proto z něj sálala nevysvětlitelná tajemná atmosféra. Mezi ostatními obchody působil zcela jiným dojmem, a přesto jí sem něco vábilo víc a víc.

Ještě chvíli postála před vchodem a přemýšlela, ale pak se rozhodla, že za podívání nic nedá, a vstoupila. Uvnitř ji okamžitě ji ovanul vzduch načichlý starobou. Jako by vstoupila do sklepa starého hradu. Všude byly regály přecpané různým harampádím, které již nikdo nepotřeboval a tak se ho zbavil. Byly tu staré televize, rádia, která pamatovala prvního prezidenta, ošuntělá křesla, ze kterých již lezla péra i spousta knih válejících se na policích. Pomalu procházela obchodem, který se z venku nezdál ani zdaleka tak velký, jako opravdu byl. Překvapovalo ji, co všechno tu také našla. Tu gotickou halapartnu, támhle zas na zdi visel prapor Rakousko-Uherska nebo plakát Sweetů. Byla to pestrá směsice všeho možného, ale snad proto se zde cítila tak nějak uvolněně. Měla ráda staré věci, ráda chodila i do antikvariátů, kde vždy vykoupila tolik knih, že je neměla ani kam doma dát.

Když už myslela, že došla na konec obchodu a chtěla se vrátit zpět, všimla si malých nenápadných dvířek u jednoho z regálů. Rozhlédla se, ale nikde nikdo nebyl. To jí také přišlo podivné, žádný majitel či prodavač. Za celou dobu co tu byla, nikoho nepotkala. Bylo jí trochu proti srsti bez svolení někam lézt, ale zvědavost byla přece jen větší, a proto otevřela dvířka zdobená vyřezaným reliéfem a nakoukla. Všude byla tma a říkala si, že to možná není dobrý nápad. Co když si majitel jen někam odskočil a bude se zlobit? Už chtěla dveře zas zavřít, ale najednou uslyšela tiché:

„Pojď dál.“

Myslela si, že se jí to jen zdálo, ale po chvíli mžourání do tmy se ozvalo znovu:

„Tak na co čekáš? Pojď.“

Sebrala odvahu a vešla. Za dvířky bylo schodiště kamsi do sklepa, odkud cítila zvláštní pach. Nebyla si jistá, co jí připomíná, ale byl jí něčím příjemný. Poslepu nahmatala spínač a rozsvítila. Konečně si mohla prohlédnout místnost, do které vešla. Doteď v obchodě viděla hodně věcí, ale tohle bylo něco zcela jiného. Všude visely podivné gumové kombinézy, na stojanech se válely různé aparatury s hadicemi, u zdi bylo několik polic s nejerotičtějšími botami, jaké kdy viděla, nějaké provazy, bičíky a bůhví co ještě.

„Haló, tady.“ ozvalo se znovu. Rozhlédla se, ale nikoho neviděla, jen průvan z otevřených dveří rozhoupal podivnou, snad gumovou, látku přehozenou přes věšák.

„Kdo je tam?“ zeptala se tiše a čekala, z jakého směru dorazí odpověď.

„Pojď sem a sama to zjistíš,“ ozval se hlas odkudsi z regálu.

Došla k němu s pocitem, že už asi blázní, když tu se ozvalo ještě jednou:

„No to je dost! Ahoj, já jsem Gumák.“

Lenka zalapala po dechu – Ten hlas vycházel ze staré zaprášené plynové masky, co se válela na polici a šklebila se v nepovedeném úsměvu. Tohle bylo moc. Cítila, jak se jí zatočila hlava a ona padá a padá…

Konec 1. části

Mohlo by vás zajímat

4 komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *