Tuhle povídku jsem napsal pro účely seznamování a zasvěcování vanilek. To víte, když potřebuju nové slečně vysvětlit, co se mi líbí, jaké mám touhy a tak, v téhle formě to funguje tak nějak jemněji, pohodověji. Tož enjoy:)
„Tak to zkusíme. Dnes večer!„ řekla Magda a zadívala se na mě pronikavýma hnědýma očima, ze kterých vyzařovalo něco magického a tajemného. Nechápavě jsem se na ni otočil a přemýšlel, co myslí. Pak mi to došlo. Před nějakou dobou jsem se jí svěřil se svými touhami. Nejprve byla trochu zaražená, neměla s tím žádnou zkušenost a vlastně vůbec netušila, jestli by to zvládla nebo aspoň chtěla zkusit. Požádala mě o čas s tím, že si to potřebuje všechno nechat projít hlavou. Samozřejmě jsem souhlasil, ale v duchu jsem se už připravoval na konec křehce se rozvíjejícího vztahu. Bál jsem se, že ji ztratím, že to prostě nepůjde. Její slova mě příjemně překvapila. Souhlasil jsem, rozloučili jsme se a vyrazili do práce.
Den mi ubíhal neskutečně pomalu a já nebyl schopen myslet na nic jiného. Hlavou se mi rojily tisíce otázek. Co mě vlastně čeká? Chce to zkusit jen kvůli mně nebo má sama takové touhy, o kterých nevím? Bude to v pohodě, nebo to nevyjde a ona mě nechá? Přemítal jsem a dumal a stejně jsem k žádnému závěru nedokázal dojít. Konečně se přiblížila pátá hodina a já se mohl odebrat domů. Cestou mě zastihla sms: Přijdu za hodinu, jsi zvědavý?! Hned jsem odepsal, že moc a že si jejího přístupu moc vážím. Byl jsem jako na trní, když konečně zarachotil klíč v zámku. Byla tu!
Přivítal jsem se s ní a gentlemansky jí pomohl z fialového kabátku. Pousmála se a pak se ke mně naklonila a do ucha mi tiše ale rázně zašeptala: „Kleknout a ruce za záda!“ Ani jsem o tom nestihl přemýšlet a už jsem jí klečel u nohou. „Tak se mi to líbí.“ řekla Magda, posadila se na lavici a nechala si zout kozačky. Pak se zvedla a šla se převléct. Chtěl jsem se taky postavit, ale zastavila mě. „Ne, ty zůstaň, jak seš!“ Odešla, ale povídala si se mnou dál. „Víš, něco jsem si o tom zjišťovala, četla na netu diskuze, pustila si videa…. Upřímně, nevím, jak to dopadne, ale docela mě láká to zkusit. Mimoto mám tě ráda a chci ti vyhovět. Ale začneme něčím trošku normálnějším, nemusíme hned dělat všechno, o čem jsi mluvil. Nemám pravdu? Uvidíme, jak se to vyvine.“ řekla Magda odněkud z pokoje. Odpověděl jsem, že ano, že si toho strašně vážím a že bych byl hrozně rád, kdyby si v tom i ona sama našla něco, co se jí bude líbit. Že by mě mrzelo, kdyby to dělala jen kvůli mně. Chvíli se nic nedělo a pak se ozvalo: „To jsem ráda a teď pojď za mnou.“
Nevěděl jsem, jestli si už mohu stoupnout nebo ne, a tak jsem se raději začal pomalu šourat po kolenou za hlasem. Když jsem se dostal do obýváku, spadla čelist údivem a nebyl jsem schopen ani slova. Magda seděla na křesle a pohrávala si s jezdeckým bičíkem. Na sobě měla síťovaný topík s rukávy pod kterým prosvítalo nádherné černé prádélko. K tomu černou koženou sukýnku, která jen málo zahalovala nádherné dlouhé nohy v černých punčochách a červených lakových lodičkách s vysokými jehlovými podpatky. Oči a ústa měla výrazně namalované a její zlaté vlasy kolem ní zářily jako sluneční kotouč. Díval jsem se na ní jako na zjevení. Jak na temného anděla z hlubin hříšných fantazií.
„No co tak koukáš? Chtěls dominu, tak tady jsem! Líbím se ti?“ Zeptala se a dloubla do mě podpatkem. „Já nevím co říct. Jsi… jsi… nádherná, krásná a… nádherná…“ koktal jsem ze sebe nejspíš rudý jak rak. Pobavilo jí to. „Ale na něčem se domluvíme. Tady si můžeme hrát a experimentovat dle libosti, ale v normálním životě chci fungovat normálně. Chci vedle sebe normálního chlapa, o kterého se můžu opřít. Žádný hadr na podlahu co nemá vlastní hlavu a všechno za něj musím řešit. Rozumíš mi?“ zeptala se a pohlédla mi do očí. „Ano, samozřejmě, to je bez problému.“ řekl jsem a usmál se na ní. Plesk! Přetáhla mě bičíkem a zamračila se. „Ano, co?“ zeptala se příkře. Celá tahle hra začínala nabírat na intenzitě. Srdce mi bušilo jak splašené, ale líbilo se mi to, i když jsem se trochu bál, co ještě přijde. „Ano paní.“ pípnul jsem a sklopil oči. „No proto! Když si budeme hrát, vždycky mi tak budeš říkat a běda jak ne! Taky budeš nosit obojek, aby bylo jasné, kdo je kdo, a co seš zač. Ten ti teď nasadím, a dokud ho nesundám, budeš se podle toho chovat. Budeš poslouchat, starat se o moje pohodlí, a když budeš zlobit nebo nebudu spokojená, tak tě potrestám. Jasný?“ řekla, vzala ze stolku kožený obojek s kovovým kroužkem vepředu a přiložila mi ho ke krku a zapnula na přezku. Aby nebylo pochyb, zacvakla na něj ještě malinký zámeček a klíč si vzala k době. Bylo dokonáno, patřil jsem jí.
„Ano… má paní.“ řekl jsem a pohlédl jí do tváře. Usmívala se a v očích bylo cítit uspokojení, zvědavost, touha. „Tak teď si dáme pauzu. Chci si chvíli odpočinout po náročném dni. Ty mi zatím zuj botky a pořádně promasíruj nožky. Jo a nejdřív o to pěkně poprosíš, nebo nic neubude.“ šibalsky se pousmála a čekala. „Má paní, smím Vám prosím zout ty krásné botky a namasírovat nožky?“ řekl jsem, a doufal v kladnou odpověď. „Moc to chceš? Já myslím, že tolik zase ne.“ Zlobila mě naoko Magda a bavila se mým žadoněním. „Ano, moc to chci. Prosím, má paní. Máte nádherné nožičky a já Vám je chci hýčkat a mazlit. Prosííím, dovolte mi to.“ řekl jsem. „No dobře, tak dělej. A dej si záležet, nebo uvidíš.“ usmála se, zavřela oči a pohodlně se uvelebila v křesle. Poděkoval jsem a s radostí začal. Bylo vidět, že si to také užívá. Na tváři měla uvolněný výraz s lehkým úsměvem a po chvíli se ponořila do říše snů. Ještě nějakou dobu jsem pokračoval s mazlením a masáží a nakonec jsem se k jejím nožkám něžně přitulil a následoval svou nově zrozenou Paní. Byl jsem moc šťastný. A to večer teprve začal:)