Učitelka baletu, 2. část

Mám tu pro vás druhou část povídky o tom, že spojení baletu s bdsm nemusí být vůbec nuda. Naopak. A Michal už to brzo pozná na vlastní kůži. Enjoy. :)

---

Dveře se rozletěly dokořán a ven ze školy se vyřítil dav posledních žáků, kteří se hned rozutekli k domovům. Budova ztichla. Michal postával opodál opřený o zeď, pozoroval to hemžení a přemítal. Ještě pořád můžu zmizet, říkal si. Třeba je to magorka a bůhví co vlastně plánuje. Na druhou stranu ho ale lákalo přijít. Z úvah ho vytrhlo zavolání povědomého hlasu.

„No pojď dál. Snad by ses nebál?“

Polkl a dál nervózně stál přede dveřmi.

„Takže, zlato, dneska mám v plánu zkusit něco, o čem jsi mluvil. Když budeš poslouchat, bude se ti to líbit. Aspoň myslím. Ale jestli ne…“

Podívala se zase tím tajemným pohledem, ze kterého se dalo vyčíst ledacos, ale taky nic. Spaloval ho zvědavostí i obavami. Váhal, ale nakonec vešel. Renata za ním ještě zamkla a oba vyrazili dlouhou chodbou osvětlenou poblikávajícími zářivkami dál. Dovedla ho ke dveřím s nápisem taneční sál a vstoupili dovnitř. Srdce mu bušilo, když mu začalo docházet, že to je skutečnost. Žádný sen. Tohle se teď opravdu dělo.

„Svlíkat!“ zavelela přísně.

Věděl, že na to dojde, ale i tak zrudnul jako rak a nervózně přešlapoval. Facka ho však rychle uvedla do situace.

„Řekla jsem svlíkat. Nebo chceš, aby se všichni dozvěděli, co seš za úchyla? Ne? No tak dělej!“

Nechtělo se mu. Chtělo. Ani vlastně sám nevěděl. Ale začal. Jestli nechtěl být zdejší nová celebrita, musel. Za okamžik stál před Renatou nahý a rukama skrýval své mužství. To rozhodně dávalo najevo, že ho celá situace docela vzrušuje.

„Ale ale, copak to tam schováváš? Ruce pryč, ať si tě pořádně prohlídnu.“

Poslechl a dal je podél těla.

„No vidíš, pěkný, ty moje baletko. Počkej tu,“ řekla a odešla do vedlejší místnosti. Za malou chvíli se vrátila s náručí plnou věcí.

„Chceš být baletka, tak dnes večer budeš. Šup šup, už ať to máš na sobě,“ řekla a hodila mu věci k nohám.

Nechtěl si vykoledovat další facku za neposlušnost, a proto se neochotně začal oblékat do připraveného úboru. Nejdřív bílé kalhotky, pak punčocháče a nakonec růžový trikot s tenkými ramínky. Ještě bílé kožené piškoty s našitými stuhami. Neuměle si je zavázal kolem kotníků na mašli a čekal, co bude dál. Učitelka jeho počínání se zájmem pozorovala.

„Takhle ne, ty joudo. Žádný mašle. Copak jsi nikdy neviděl, jak se to dělá? Musíš pěkně úhledně na uzel a zastrčit dovnitř, aby nikde nic nekoukalo. Tak, lepší. Ještě tohle,“ řekla a podala mu bílou tylovou sukýnku. „Perfektní!“

Stál tam a díval se na sebe do jednoho ze zrcadel, která byla na stěnách všude okolo. Byl vzrušený a zároveň se cítil příšerně. Doma si podobnou situaci často představoval, ale tohle bylo zkrátka jiné. Dělo se to. Tady a teď. Bylo mu trapně, ale zároveň se mu plnil jeho sen.

„No fešanda!“ zasmála se Renata, když si všimla, jak se prohlíží. Taky jsem se na tebe připravila, nemysli si. Jen počkej.“

Opět odešla kamsi vedle. Po chvilce, která mu připadala jako věčnost, uslyšel klapání podpatků. Otočil se za zvukem, a to co spatřil, nečekal ani v nejbujnější fantazii.

Byla prostě úchvatná! Blížila se k němu dokonalá domina. Černé vysoké kozačky do půli stehen na šílených jehlách, její tělo svíralo lesklé latexové body s dlouhými rukávy, které zdůrazňovalo útlý pas, a obličej zdobila krajková škraboška, ze které koukaly její zelené kočičí oči. V ruce držela bičík a vyzývavě si s ním pohrávala. Neměl slov.

„No?“ řekla s úsměvem a lehce ho švihla přes stehno

Zalapal po dechu neschopný čehokoliv dalšího. Rudý jako rajče zíral na to zjevení. I přes tři vrstvy stahující jeho rozkrok bylo vidět jeho naběhlé mužství. A nejen to. Byl vzrušený na nejvyšší míru a malou vlhkou skvrnku nešlo zakrýt.

„Teda nečekala jsem, že to bude fungovat až takhle. No, nevadí. Ale nemysli si, že si budeš nějak užívat. Teď ti začne peklo, hošánku. Když se dívám na tvoje držení těla, ty asi nejsi zrovna sportovec, co?“

„To ne.“

Rána se mu zařízla do zadku, až bolestí a leknutím vyjekl.

„Takže ještě jednou. Budeš mě oslovovat Madam. Vždy! Zapiš si to za uši, nebo si to šeredně odskáčeš.“

„Ano… Madam,“ kuňknul tiše. „Omlouvám se.“

„No hurá!“ řekla na oko otráveně Renata. „A teď se proběhneš. Musíš se trochu rozhýbat a zahřát, než se dáme do díla. Ať si ještě něco neuděláš. Balet není žádná sranda, víš? Ale kdo chce kam? Tak šup, ty moje holčičko. Dej si deset koleček kolem sálu. A jestli to budeš flákat, tak uvidíš.“

Máchla bičem na srozuměnou.

„Počkej! Ještě něco. Kleknout.“

Poslechl a Renata mu nasadila černý širší obojek z pevné kůže s velkým ocelovým kroužkem vepředu, který v tichém sále cinkal s každým pohybem.

„Tak, teď je to komplet. Začni.“

Poděkoval za obojek a vyrazil, zatímco Renata se usadila na stoličku u klavíru. Kochala se, jak se snaží a spokojeně pohupovala nožkou ve vyleštěné kozačce. Piškoty na hladkých parketách podkluzovaly, ale Michal poctivě splnil svůj úkol jak nejlépe uměl. Poté, co doběhl desáté kolečko, zadýchaný došel k ní. Ještě si vysloužil facku, že si hned neklekl k jejím nohám, ale brzy pochopil, jak se má ke své Madam chovat.

„No to je strašný. Vždyť nic nevydržíš! Neschopnej seš. Ale s tím něco uděláme, věř mi. Tak a teď padej k tyči. Zkusíme, jak ti půjdou pozice. Chtěls balet, bude balet. A jestli myslíš, že to je jen nějaký lehký hopsání sexy holek v piškotách, tak tě rázem vyvedu z omylu. Ale už máš smůlu. Teď jsi můj!

S námahou se zvedl a šoural se ke stěně sálu, zatímco ona ho pomalým elegantním krokem následovala. Bylo úžasné pozorovat, jak krásně plula sálem. Určitě byla na podpatky zvykla a ani takhle vysoké jí nedělaly nejmenší problém. Odkud to vlastně všechno měla? Že by to nebylo poprvé, co si hrála na dominu? Přes den učitelka baletu a večer přísná žena, co doma poroučí mužům a mlátí je bičem? Michal byl nadšený. Pořád si nebyl zcela jistý. Děsil se chvíle, až se v Renata odváže a ten oheň, co zatím jen občas probleskl v očích, se v ní probudí v plné síle, ale přesto si svou první hodinu baletu užíval. Kdyby mu někdo někdy řekl, že si jednou bude hrát na baletku a v trikotu a sukýnce poskakovat před dominantní krásnou slečnou s bičem, nevěřil byl. A teď to měl. Konečně.

„Takže, jak asi víš, v baletu máme pět základních pozic. První až pátou. Teď si je postupně zkusíme a do příště se je naučíš. Já si tě pak vyzkouším a běda, jak je budeš motat. Už ti asi došlo, že s tvým trestáním nemám nejmenší problém. Naopak. Takže je to ve tvém zájmu, jinak budeš trpět.“

„Do příště?“ vykoktal překvapeně.

„A to si jako myslíš, že dnešek je nějaká jednorázovka? Že se s tebou budu celý večer otravovat, ty si užiješ a nazdar? Nene, princezno. Tohle je teprve začátek,“ zasmála se na celý sál.

Michal s otevřenou pusou zíral do Renatiny tváře a snažil se z jejích očí vyčíst, zda svá slova myslí vážně, nebo ho jen straší. Nevěděl. Ale jedno bylo jisté. Zpod škrabošky se na něj dívala šelma. Šelma připravená ho rozsápat, když nebude poslouchat.

„Tak mě napadá, takhle nevypadáš jako chlap, spíš parodie na něj. Jen se na sebe podívej. Měla bych ti nějak říkat… Hm, baletka. Baletka Míša. Jo, to se mi líbí. Co na to říkáš, Míšo?“

Bylo vidět, že si svou roli užívá. Bylo to prostě v ní. Dominance, sadismus, chuť ponižovat. Žádné chatrné hraní role. Ne, tohle byla prostě ona. Renata, učitelka baletu. Určitě to nebylo poprvé, co byla za dominu.

„Ehm, no… Tak dobře, Madam. Děkuji za nové jméno.“

„Nemáš zač, princezno. Odteď jsi holka a budeš se podle toho chovat. Ale dost řečí. Začneme první pozicí,“ řekla a švihla ho bičíkem po zadku. „Tak, nohy dej k sobě, narovnej se. Ježiš jak máš ty ruce?“

Zkoušeli jednu pozici za druhou, ale jelikož snaha není všechno, vysloužil si Michal spoustu ran. Zadek ho pálil jako čert a pod bílými punčocháči prosvítaly červené šrámy. Horko těžko si zapamatoval alespoň druhou a třetí, ale stejně se mu neustále pletly.

„Tak a ještě plié. To bude náročnější, ale určitě to zvládneš. Ty jsi holka šikovná, ne? Postav se blíž k té tyči, Míšo. No a teď do dřepu. A běda, jak zvedneš paty. A nahoru a dolů. A nahoru… Hlavu nahoru. Tu ruku ladněji.“

Snažil se, ale moc mu to nešlo a muselo to vypadat dosti bizarně. Do nohou ho brzy začaly chytat křeče a s rovnováhou to taky nebylo moc slavné. Nakonec mu uklouzla noha a sesunul se k zemi. V obavě z dalšího trestu se ale hned zvedl a pokračoval ve cvičení. Klepal se jako ratlík a modlil se, aby už bylo po všem. Cvičení se zdálo nekončené. Bolelo ho celé tělo, které v kanceláři dávno odvyklo pohybu a větší námaze. Přesto byl šťastný. Renata byla žena, na kterou čekal. Krásná, přísná, nepředvídatelná. Zamiloval se. Přemýšlel, jestli si toho všimla. Jestli by o něj mohla mít zájem. Ale raději nic neřekl.

„Pro dnešek stačí! Vidím, že už jsi unavená, tak to necháme. Ale na první hodinu to není zlé. Uvidíme, jak to půjde dál,“ konečně ohlásila konec hodiny.

Michal se totálně vyčerpaný zhroutil k nohám své trýznitelky a s poděkováním jí políbil boty. Usmála se. Konečně se začal chovat, jak se patří. Pohladila mu tvář, sundala obojek a poslala ho do šatny. Poklidila věci, zamkla sál a sama se také odešla převléct zpět do civilu. Svlékl ze sebe úplně propocené baletního oblečení, rychle se osprchoval a oblékl. Pak nacpal věci do batohu a vrátil se na chodbu. Renata už na něho čekala.

„A teď mi řekni, ale upřímně, líbilo se ti to všechno? Bavilo tě to?“ zadívala se na něj sytě zelenýma očima, které se v umělém světle zářivek vypadaly jako dva smaragdy. Už v nich ale nebyla tajemnost či nebezpečí. Ten pohled zračil spíš napětí a očekávání. Nervozita.

„Vážně se ptáš? Moc. Bylo to skvělý, balet, ty, jsi úžasná, já…“

Nenechala ho domluvit a políbila ho. To nečekal. Že by přece jen měl šanci? Třeba se jí to taky líbilo, dělat z chlapů baletky. Kdo ví, třeba byl první takový, na koho natrefila. Snažil se vymyslet, jak navázat. Jak jí pozvat na rande nebo pokračovat tady. Než ale stačil něco říct, pokračovala.

„Zítra a pozítří nemůžu, ale pátek večer by šel. Co ty na to? Byla bych moc ráda.“

Souhlasil.

„Tak prima. Ty věci si vem domů, ať můžeš trénovat. A nezapomeň si je přinést na další hodinu.“

Ještě se rychle objali a vyrazili každý svou cestou.

„Jo a ty chlupatý nohy nechci příště vidět!“ zavolala ještě se smíchem ze tmy poté, co se rozloučili.

Pokračovat na další část