Učitelka baletu, 3. část

Po dlouhé době pokračuju ve své zvrhlé baletní sérii. Co čeká Michala tentokrát? Čtěte, a uvidíte. Aspoň se nebudete nudit v karanténě. :D A zdaleka ještě nekončím. Tak enjoy. :)


Byly čtyři hodiny odpoledne a Michal byl jako na trní. Do rande zbývala ještě spousta času, a tak přemýšlel, co dělat. Hlavou se mu honily myšlenky na Renatu. Na to jak ho načapala, jak ho minule týrala cvičením baletních figur a stáním na špičkách, jak si užívala svou dominantní roli… Celý týden doma poctivě cvičil, aby ji nezklamal. Večer mě to čeká zase, říkal si, tak musím být připravený. Minule to byla fuška, ale stálo to za to. Zasnil se. Plánoval, že po tréninku Renču zkusí vzít někam na víno a pak si užijí třeba noční procházku rozkvetlým parkem. V tom mu přišla smska:

„Ahoj, ve studiu rupla voda ci co a dneska je zavreny, takze zmena planu. Zvu te na veceri ke mne. Prijd v sest na adresu K lipe 14. Tesim se. R.“

Nu, to začíná zajímavě, pomyslel si. Bude romantika. A vůbec, když mě sama zve k sobě domu, je to fakt vážný! Odepsal a těšil se na krásný večer.

Za pár hodin už koukal do Google map a s kyticí bílých růží se blížil k uvedené adrese. Bylo nádherně, celé okolí prostupovala vůně bledě fialových šeříků a Michal měl dobrou náladu. Aby ne. Už za chvíli bude s ní! Nemohl se dočkat své Madam, krásné a tajemné, s kočičíma očima. A na to, co ho asi čeká u ní. Jak asi bydlí? Určitě má spoustu krásných bot a sexy outfitů. Ani se nenadál, a došel k malé brance v rustikálním stylu. Zazvonil. Po chvilce se z okna vyklonila Renata a zamávala na něj.

„Je odemčeno,“ zavolala ještě zpoza záclon a zmizela.

Zvenku dům vypadal jako malá útulná vilka, ale nečekal, že uvnitř bude tak prostorná a vzdušná. Vzpomněl si na jeden britský seriál a musel se zasmát. Odložil si u dveří a pokračoval dál za Renatou do obývacího pokoje.

„Ahoj Míšo,“ přivítala ho, a schválně to řekla lehce provokativním tónem. Vypadala skvostně. Vlastně, kdy ne? Bylo poznat, že si dala záležet. Černé přiléhavé šaty a punčochy, červené dlouhé rukavice a lodičky na vysoké jehle. Vše z perfektně vyleštěného latexu. Vlasy měla vyčesané, na krku se jí leskl drobný stříbrný přívěsek a v ruce si pohrávala s tenkým bičíkem. Perfektní líčení a temně rudou rtěnku netřeba zmiňovat. Věděla, jak zaujmout. Dokonalá zvrhlá domina. Kdyby tak její taneční žačky věděly, kým je jejich učitelka doma. Michal ji políbil a chtěl se k ní posadit na měkkou koženou sedačku. Nechápavě se na něj podívala.

„A tohle má být jako co? Ty nevíš, kde je tvoje místo?“ vykřikla a vlepila mu parádního facáka. Hned byl v roli a cítil, jak jsou mu džíny náhle těsné. Ne, tohle nebude obyčejný večer, zamyslel se.

Poklekl na chlupatý kobereček k jejím nohám.

„Ano, Madam, omlouvám se.“

„Sis myslel, že když jdeš na návštěvu k ženě, tak že to bude jak z americkýho filmu, co? Kytky, vínečko, nějaký ty techtle mechtle… No tos uhodl,“ smála se Renata, zatímco Michal klopil oči do koberce.

„Ale za ty růže díky, jsou nádherné. Dej je v kuchyni do vázy, ať mi chvíli vydrží.“

Tak aspoň něco, pomyslel si. Chtěl jí udělat radost, a povedlo se. Odnesl rychle kytici, a za chvíli klečel zpátky u Renaty.

Chvíli si povídali, ale brzy starožitné hodiny na zdi odbily osmou večer, a byl čas jíst. Už měl pořádný hlad. Renata měla nachystanou úžasnou večeři pro dva. Kachní prsa na medu s přílohou a červeným vínem v broušených sklenkách. Dokonce i svíčky zapálila a dovolila mu sedět s ní u stolu jako člověk. Nakonec tedy přece romantika, zamyslel se.

Pokračovali v načaté debatě a rozebírali všechno možné. Hlavně ale jeho podivnou zálibu v baletu a v různých dalších fetiších a zvrhlých choutkách. Jako by ho studovala, nebo si dělala průzkum pro budoucí využití. Sice se pořád styděl o tom takto s někým mluvit, ale víno dělalo své a stejně už věděla hodně. Nebyl důvod se vymlouvat. Nakonec o něm věděla vše, zatímco on o ní skoro nic.

Po večeři ho vzala za ruku vedla chodbou dál do domu. Vešli do ložnice, která mu okamžitě vyrazila dech – červenočerné úchylácké doupě, jaké si vždycky představoval. Uprostřed stála obří postel potažená červeným latexovým prostěradlem s černými polštáři. Před ní ležel chlupatý kobereček a na něm provokovaly nádherné lakové lodičky. Na okolních zdech byly rozvěšeny nejrůznější pouta, roubíky, biče a jiné hračky, za které by se nemuselo stydět žádné sadomaso studio. Přes celou šíři jedné stěny byla skříň a Michal nepochyboval, jaké poklady asi skrývá. Celek na zdech doplňovalo několik extravagantních fotografií mužů a žen při nejrůznějších latexových a bdsm hrátkách. Renatě jeho údiv a vytřeštěné oči neunikly, a tak prolomila ticho.

„Budu k tobě upřímná, líbíš se mi a jsi sympaťák. Dokonce tě baví balet, a s tím jsem se ještě u nikoho nesetkala. Teda takhle. Je to sexy! Chtěla bych tě víc poznat a užívat si tyhle radovánky. Ale mám své nároky a z nich neslevím. Baví mě být ta dominantní, určovat co druhý smí a nesmí a trápit ho všemožnými hračkami. Miluju to a vždycky budu. Párkrát jsem zkusila být s někým řekněme normálním, ale časem bylo jasné, že to nejde. Nebyla jsem šťastná a na přílišné kompromisy jsem už stará. To už budu radši sama. Ale mám pocit, že ty to máš podobně, vidím ti to na očích, a mohli bychom to spolu zkusit. Splním tvé sny, když ty budeš plnit ty moje. A že jich je! A ano, i nucení tě baletit v nadýchané sukýnce k nim patří. Když budu spokojená, budeš i ty. Když ne, budeš trpět jako zvíře. Budu tě mučit, budeš často spoutaný, i dlouhodobě. Budeš můj subík, otrokyně v latexu, zvířecí mazlíček, baletka… Cokoliv si budu zrovna přát. Takže otázka zní, jdeš do toho? Chceš mi takhle patřit? Dobře si to rozmysli!“

Michal padnul na kolena a položil svou hlavu Renatě do klína.

„Ano, Madam, chci,“ vykřikl nadšeně a podíval se jí do očí. Těch zelených očí, co ho od prvního momentu uhranuly a které nemohl dostat z hlavy.

Renata se usmála a pohladila ho. Ale vzápětí trochu zvážněla, rukou zašátrala kdesi za sebou a už v ní svírala široký kožený obojek. Michal sklonil hlavu, a ona mu ho nasadila a zajistila zámečkem.

„Tak, a je to. Teď jsi můj! Nebo spíš moje, viď, Míšo?“ Přitáhla si ho za oko na obojku a políbila.

„Svlíknout!“ zavelela.

Michal se zvedl ze země a okamžitě jí vyhověl. Za chvíli před ní stál zase nahý a nervózní jak školáček.

„Za ty nohy tě chválím, konečně ti nepolezou chlupy skrz punčochy. A hned to vyzkoušíme.“ Hodila mu baletní oblečení a přikázala mu se do něj nasoukat. Kalhotky, punčocháče, sukýnka, trikot… Tentokrát ale dostal saténové piškoty v sladce růžové barvě. Zavázal stuhy, snad lépe než minule, a ukázal se své Madam.

„Krása! Takhle se mi moc líbíš. Ale něco tomu ještě chybí. Klekni si a čekej.“

Odešla do koupelny. Bylo slyšet sprchu a jak si něco broukala. Když po delší době přišla, měla na sobě černou košilku z jemného latexu a v ruce nesla několik věcí. Ještě vzala něco ze zdi a pak si sedla na postel.

„Nastav ruce,“ řekla a začala Michalovi nasazovat masivní kožená pouta. Zamkla mu je za zády a k obojku připojila zámečkem řetěz, který vedl k malému oku u postele. Nebyl dlouhý, ale ani úplně kraťoučký, spíš tak akorát, aby se nemohl příliš vzdálit, ale nemusel k ní být zcela přilepený.

„No a jdeme na kutě, co ty na to? No co tak koukáš? Spát v posteli s Madam, to si musíš zasloužit, ne? A šanci mít budeš. Zítra si dáme soukromou lekci.“ mrkla na něj potutelně očkem a ladně zaplula pod peřinu.

„Jestli chceš, můžeš mi na dobrou noc líbat nožky, to mám moc ráda. Mám pak hezké sny,“ řekla a vystrčila jednu zpod duchny.

Michal neváhal, a hned se k ní přitulil a jemně ji laskal jazykem. Renata měla krásně tvarované nohy a nehty měla nalakované krásně sytou červenou. Tohle se mu na holkách vždycky líbilo. Čisté a opečované nožky s hezky nalakovanými nehtíky. Prostě sexy!

„Tak dobrou, baletko Míšo!“

„Dobrou noc, Madam,“ zahuhlal Michal s nožkou v puse. Ještě chvíli ji vkleče líbal a lízal, ale brzy přitulený k ní usnul a sesunul se pomalu na zem.

Pokračování příště

0

6 komentářů

  1. No… Taky čekám … :) Jinak. Tyhle stránky jsem objevil, když se začal rozkoukávat, jestli i někomu dalšímu připadá být „pár věcí divných“ na nejmenovaném bdsm serveru, kde se nevyplácí vystupovat příliš hlasitě s názorem jiným, než má náčelník karavany a naprostá většina jejích dojných krav a tažných volů… Zatím se rozkoukávám. Ale jednoznačně děkuji ta doupě tvé vezdejší… a snad… někdy… i to baletní představení.. po přestávce třetího dějství… někdy snad i dále pokračovati bude… děkuji. *Jířa * (Jirka) Knolis *J*

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *