Po nějaké době opět povídka. Teda zatím jen úvodní část:) Druhá bude brzy následovat. Je použitelná pro potřeby seznamování s vanilkami, ale tentokrát v opačném ražení, tedy zaměřeno na subinky. Volně inspirováno skutečností:)
Karolína se v mnohém podobala svým kamarádkám. Byla hezká, veselá a v jejích modrých očích se zrcadlilo mládí. Bylo jí krásných 25 let a za tu dobu zažila už mnohé. Díky milujícím rodičům se osamostatnila, hodně cestovala a prošla si několika láskami i zklamáním. Přesto nebyla šťastná. Stále nemohla najít toho pravého a už jí nebavily různé párty a diskotéky a krátké známosti, které nikam nevedou. Chtěla lásku na celý život. Jednoho dne se rozhodla, že si založí inzerát na seznamce a zkusí své štěstí tam. Čas plynul a ona netrpělivě zkoumala příchozí zprávy. Občas jí napsal nějaký zoufalec. Jindy docela pěkný kluk, ale zase si s ním neměla co říct.
Konečně jednoho dne jí napsal Martin. Nebyl sice ten časopisový krasavec, ale nebyl ani ošklivý a něco z něj Karolínu zkrátka zaujalo. Měl zajímavě a inteligentně a místy i humorně vyplněný profil. To měla taky ráda. Byla takové sluníčko, co se rádo směje na svět, a vlastně to trochu potřebovala najít i v tom druhém. Martin ale uváděl ještě něco. Ač to bylo možná až příliš otevřené, psal, že se mu líbí poněkud jiné věci než většině lidí okolo. Především BDSM a nějaké další ujetůstky. To byla voda na její mlýn. Už nějakou dobu si pohrávala s myšlenkou něco takového zkusit. Lákalo jí to, i když možná ani sama netušila, co přesně nebo proč to tak je. Nikdo z jejího okolí podobné myšlenky neměl a tak Karolína dlouho neměla s kým si o svých tajemstvích promluvit. Nějakou dobu si spolu dopisovali a ona začínala mít pocit, že si docela rozumí v mnoha věcech. Pravda, v některých to nebylo úplně ono, ale říkala si, že nikdo není dokonalý. Člověk, který se honí za dokonalostí, často přehlédne to, co má přímo před očima. O tom je přece šťastný život, najít krásu v nedokonalosti. Jak se komunikace rozvíjela, pozval Martin Karolínu na první schůzku. Chvíli o jeho nabídce uvažovala a nakonec se rozhodla, že za zkoušku nic nedá. Byl jí sympatický, docela se jí i líbil a především byl jiný než ostatní. Byl to blázen jako ona, byla s ním sranda, a přesto v něm bylo něco víc, co jí nedalo spát.
Ve smluvený den se setkali v metru a společně se odebrali do blízké čajovny. Ne že by to pro ni bylo úplně nové prostředí, ale přece jen se svými přáteli navštěvovala spíš jiné podniky. Ráda ale zkoušela něco nového a tak se jeho návrhu nebránila. Čajovna byla útulná, obsluha příjemná a brzy už oba seděli v drobných křesílkách a usrkávali čajík. Martin měl rád vodní dýmku, tak jednu objednal a společně si brzy užívali voňavého kouře. Večer příjemně probíhal, témata k hovoru neubývala a dokonce došlo i na veselou příhodu. To když Martin prokázal svou pověstnou šikovnost a shodil uhlík i s notným množstvím popela ze šíši. Rychle jej sebral ze země a pokusil se trošku poklidit vzniklý nepořádek, ale v koberci již byla další hranatá dírka a Karolína se smála jak při vystoupení komika. Inu, když se daří, tak se daří. Přesto tato příhoda nepokazila pohodu a kouzlo večera a třeba aspoň budou mít jednou hezkou historku k vyprávění. Kdo ví.
Když dopili a dokouřili, odebrali se ještě na romantickou procházku po blízkém okolí a pak se pomalu chystali k loučení. Martin ji vzal za ruku, trochu se k ní naklonil, a když si konečně dodal odvahu, zkusil jí políbit. Její ústa ho přitahovala a on se nemohl dočkat, až okusí opojné kouzlo polibku. Karolína se ale trošku natočila a nechala se raději políbit na tvář. I tak to bylo krásné a Martin doufal, že svou šanci ještě dostane. Příště. Rozloučili se a on se vydal domů. Cestou přemýšlel o krásném večeru a zanedlouho už psal milou smsku té, s níž ho tak příjemně strávil. Ona to cítila podobně, a tak nebylo velké překvapení, že se brzy sešli znovu a pak zase. Brzy už si psali skoro pořád, scházeli se kdykoliv měli čas a i na líbání samozřejmě došlo. Oba doufali, že by to tentokrát mohlo vyjít. Bylo jim spolu dobře a doufali, že to tak zůstane. Jak rostla důvěra Karolíny k Martinovi, začala se mu zlehka otevírat a po drobných krůčcích odhalovala svá tajná zákoutí. Nebylo pro ni lehké o těchto věcech mluvit, ale s ním to bylo jiné než s jejími přáteli. Věděla, že jí soudit nebude, neboť na tom byl podobně. I když v mnoha ohledech mnohem dál a silněji zaměřený. Líbilo se mu hodně věcí a ona se bála, že tohle bude problém, že to je až příliš na ni, vlastně vanilku. Nechtěla ho ztratit, ale zároveň si nebyla jistá jak dál. Martin se snažil na ni moc netlačit a dopřát jí dostatek času. Věděl, že jen tak si zaslouží plnou důvěru a i když ho o ní moc zajímalo všechno a nejraději by to věděl hned, aby tušil a věděl, jak Karolíně dopřát to, po čem touží, nenaléhal. Ubezpečil ji, že si vznikající důvěry váží a nikdy by jí nezradil, což ji trochu uklidnilo a po čase se sama začala pomalu svěřovat.
Po nějaké době se rozhodli, že by mohli něco z toho všeho, co zatím zůstávalo jen v její mysli, převést do reality, zkusit co ano a co ne. Domluvili se, že o víkendu to zkusí.