Černobyl počesku aneb první fetiš urbex

Konečně jsem se dokopal k aktivitě a po dlouhé době to tu zas trochu aktualizoval. A to mě ještě čeká dofocení několik desítek položek do katalogu, co přibyly za poslední měsíce. No nic. :D Dnes Vám tedy přináším aspoň fotoreport z poslední akce s přáteli, než nás sevřely zákazy a především mráz.

Poměrně dlouho mě lákalo nafotit něco v urbexovém stylu, ideálně s nějakým tím úchylačením. Nakonec jsme zjistili, že jeden takový objekt relativně nedaleko Prahy by byl a pro naši představu focení by se hodil víc než dost. Opuštěná vojenská základna přezdívaná Klondajk. Nu, proč ne. Sbalili jsme nějaké ty propriety, já nabral ostatní a už jsme mířili k Mníšku pod Brdy. Po asi hodině cesty jsme odstavili auto kdesi v lese a dál pokračovali pěšky. Já tedy s krosnou těžkou jak prase, ale co bych pro fajn fotky neudělal, že? :D Kamarád vzal skutečnou útočnou pušku, já airsoftový Glock, dva atombordely, a masky už jsem se těšil, jak to dopadne.

Kámoška se souká do atombordelu :)
Drsňáci :D

Základnu jsme po chvíli bloudění našli a vnikli do areálu skrz jednu z děr ve zdi. Dobrodrůžo mohlo začít! Nejdřív jsme obhlédli terén a našli to nejlepší místo na fotky. Vzduch byl čistý, a my se mohli začít soukat do připraveného odění. Kamarádka dostala jeden protichemický obleček, já si vzal druhý, doplnili maskami a rukavicemi a mohli jsme se vrhnout na to hlavní – focení. Musím říct, že to bylo hodně zajímavé, být v tomhle ustrojení právě na takovém místě. A kamarádce to tuze slušelo. Něco podobného měla na sobě poprvé a prý to nebylo špatné. :)

Mé zrcadlovky se tradičně zhostil kamarád, který se už dříve osvědčil jako fajn fotograf, a už jsme pózovali a cvakali jeden snímek za druhým. Z výsledných fotek mám velikou radost a působí to na mě jako nějaké postapo v okolí Černobylu. Jen teda bez radiace. Doufám. :D

Celé focení zabralo relativně krátkou dobu, neboť se stmívalo už někdy před čtvrtou a už když jsme začali, světla rychle ubývalo. Mimoto kamarádka si po chvíli stěžovala, že z ní leje. No jo no. :D Mně bylo příjemně. Holt úchyl. A kdy budu mít zas takovou příležitost pobíhat po vojenském objektu komplet v gumě, že jo.

A spěchali jsme ještě z jednoho důvodu. Docela nedaleko od nás se totiž z lesa vynořili lidi, které jsme už předtím zaregistrovali na obchůzce, a mířili naším směrem. Mohla to být jen nějaká parta dobrodruhů na výletě, ale klidně taky správce objektu s ochrankou. Kdo ví. A riskovat konfrontaci se nám úplně nechtělo. Přecejen jsme zde neměli co dělat. Nafotili jsme, co jsme chtěli, rychle se sbalili a vyrazili zpět ke zdi a dál k autu. To už byla víceméně tma.

Cesta zpět byla taky zajímavá. Navigace nás naváděla někudy kolem Chuchle a někam do háje, ale přátele to naštěstí nerozhodilo a skvěle mě odnavigovali přes Barranďák kamsi na okruh a směr Chodov. Pohoda, když se můžu spolehnout na zkušenější. Dojeli jsme do Uhříněvsi, vyložil jsem ostatní a mohl pokračovat domů. Nemohl jsem se dočkat, až si fotky prohlédnu a zpracuji. No, povedly se, jak můžete posoudit všude tady kolem. :)

Tak snad zima brzo přejde a i situace dovolí, a my se zas někam vypravíme. Už mi to chybí a musím trénovat. :)

A je to tady, teď mě odpráskne, za to, jak cukám řízením na dálnicích :D

Ale ne, ona mě má ráda :)
Máme po rachotě, mámo. Tak jdem domů :D

6 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.