Ahoj všichni, ne neumřel jsem, ale poslední měsíce toho bylo nějak hodně. Nový vztah, později rozchod, nějaké to tvoření, bakalářská státnice… Jo, jsem pan bakalář, takže odteď to tu bude jen pro chytrý. :D Ale to vy jste. No, nebudu tu zas rozkecávat co a jak u mě, to vás stejně příliš nezajímá, a hodím sem radši rovnou takovou náladovou minipovídku, kterou jsem před nějakou dobou napsal pro jednu milou slečnu. Tak snad se bude líbit i vám. Brzy se zase ozvu a nahraju pár zpětně psaných článků. Je toho víc a mám i jedno překvapení, tak se těšte. :)
Měsíc pomalu pluje po obloze, modravé světlo maluje rozeklané stíny na zdech pokoje a v magických akordech dopadá na postel. Na ní se v peřinách choulí dívka. Jemné tělo halí černočerný latex, lesklý a krásný, a od hlavy k prstům na nohou ji dokonale obepíná jako druhá kůže. Miluje jeho mazlivé sevření.
Pokojně spí a tiše oddychuje. O čem se jí asi zdá? Jaké fantazie víří hlavou skrytou pod lesklou vrstvou? Skrze skla masky je vidět její blažený úsměv. Ach ano, jistě má krásné sny plné latexového dovádění. Přetočila se a zpod peřiny vykoukla její drobná nožka. Jednotlivé prstíky zabalené do černě svádí k polibku, něžnému a laskavému. Avšak byl by hřích ji teď vyrušit. Ne, vždyť i pohled je tak opojný. Gumová víla ve svém lesklém ráji.
Až se vzbudí, svěží a odpočatá, vysouká se ven jako motýl ze své kukly a odloží potem orosenou masku na noční stolek jako každé ráno. Spokojená, štastná.
Ale ještě ne, je brzy a noc je ještě mladá.