Povídání o VDD a rozmanitosti aneb Jsem správný sub?

Nedávno v mé latexové skupině padl zajímavý dotaz od jednoho člena a následující diskuze mě inspirovala k sepsání nového článku. Dotyčný se ptal, zda je v pořádku, když si sub snaží vyjednat nějaké hranice, dopředu odmítnout praktiky a podobně. Že prý některé dominy na takového koukají přes prsty, že to prostě není opravdový sub. Jelikož mi toto téma přijde poměrně zásadní, pokusím se zde vyjádřit svůj názor. Jelikož jsem sám switch a tedy mám zkušenost z obou stran, snad to nebude tak troufalé. A třeba to někomu pomůže sžít se se sama sebou, rozptýlit obavy a najít to, co hledá. :)

Tedy hned v úvodu řeknu jedno, subíci respektive subinky nejsou hadr na podlahu a ve zdravém BDSM vztahu samozřejmě mají právo svého dominantního partnera trochu omezit v tom, co si smí dovolit. Samozřejmě najdou se i extrémní páry, které vyhledávají naprosté odevzdání submisiva na milost a nemilost. Bez námitek, bez stopky. Nic proti tomu, pokud s tím souhlasí a naplňuje je to, proč ne. Ale o nich tenhle článek není. Dominant či domina by měli vždy respektovat dojednané hranice, mít jasno v tom, co submisivní dolejšek má a nemá rád, co už je za hranou. Určitě si nemyslím, že je nutné se za tento přístup jakkoliv stydět nebo se považovat za méněcenného subíka, když prostě nemáte rádi, já nevím, řezání do krve. Ok. A co má být? Pokud je to něco, co nechcete, prostě to řekněte. Ono totiž ne každý submisiv je zároveň masochista a potrpí si na bolest. Každý to máme nastavené jinak. Jeden je zároveň masochista, kterému se líbí bičování, druhému jen pokorně klečet u nohou své Paní a plnit jí každé přání. Je snad proto jakkoliv horší? Ne! Rozhodně si myslím, že neexistuje něco jako jediný pravý submisiv. Jen různé varianty. Někdo je víc to, jiný to. A je to jen na dohodě mezi oběma stranami. Komunikace a upřímnost je základ v každém vztahu, tyhle zvrhlé nevyjímaje.

Tohle vnímání, že sub nemá nárok na nic a musí jen slepě plnit cokoliv si dom usmyslí, je doména především tak zvaných VDD, tedy velkých drsných dominantů. Co to je? Obecně debil. :D Zkrátka člověk, co se pasuje do role pana dokonalého, dominanta, který má pocit, že ví všechno nejlíp a každá subinka, která je pro něj jen hadr na podlahu, si před ním kecne na zadek, jen co vleze do místnosti. Nadšeně mu zlíbá boty a bude žadonit, ať si jí vezme do péče. No, nefunguje to a v komunitě jsou tihle tvorové leda pro smích. A když takovým jejich představa nevyjde dle plánu, většinou začnou svou dominanci zvyšovat vulgaritou, „drsným chováním“. No, a to je u většiny normálních lidí konečná. Taky co s takovým joudou?

Smutná pravda je, že třeba seznamky jsou přímo zamořené podobnými individui. Lidmi, co mají potřebu si něco dokazovat, nebo jsou jinak zakomplexovaní, problémoví. Normálního rozumného člověka, aby pohledal. A od těch výše jmenovaných radši dál. Je dobré na to během seznamování myslet a být opatrní. Lidé jsou různí a byla by obrovská škoda nechat si hned v začátcích BDSM nějak zprotivit, vytvořit si blok a třeba i roky ho pak překonávat, jen proto, že první partner byl sobecký omezenec. Podle mě si submisivní jedinci zaslouží ohromný respekt a vděčnost. Odevzdat se do rukou protějšku, nechat se spoutat a bezbranně pro něj trpět a umožnit mu tím jeho dominantní touhy, to je prostě úžasná věc. Je to vzájemné kouzlo, které pokud oboustranně funguje, je neuvěřitelně silné. To retardovaný velký drsný dominant nejspíš nikdy nepochopí.

Na závěr tedy opakuji, jestli jste submisivní, buďte submisivní, jestli vás naplňuje něco jiného, buďte cokoliv chcete. S protějškem vše v klidu rozebírejte a najděte nějakou shodu, průnik společných tužeb. Ono stejně to škatulkování má smysl především na začátku, během prvního poznávání. Pak už je to spíš o individuální dohodě. A pokud máte potřebu se proti čemukoliv vymezit, nebojte se to udělat. Normální dominantní člověk to pochopí a určitě vás za to odsuzovat nebude. Nejste hadr, co nemá právo na názor či respekt. A pokud vám někdo říká, že nejste správný sub, když máte své hranice, pošlete ho někam. :)

A to je pro dnešek všechno. Užívejte si BDSM a buďte hlavně v pohodě. Přeju vám štěstí v začátcích a pevné nervy při seznamování s novými partnery. Vím, jak je to často těžký.

2 komentáře

  1. Jestli mohu trochu sobecky sám za sebe. Nemám rád bolest. Fyzickou ani tu druhou. Teď jen tak mimochodem tu druhou prožívám dost intenzivně. Protože jsem ji s velkou pravděpodobností způsobil i někomu jinému. A podle mého názoru dost citlivému. Jinak by neměl ( či neměla ) takový herecký talent a nedokázal(a) by vše tak procítit a podat. Z toho důvodu také nemohu spát. Jak jsi si možná všiml dle příspěvků z dnešní noci. Ale vraťme se. Přiznávám se zcela bez obalu. Protože bolest ne, tak jsem ochuzen o to, rozumět tomuto článku. A jako správnému blbci v tomto směru se mi zdá být článek chaotický. Skáče podle mne až příliš z jednoho vážného tématu do druhého. A pak se zase vrací. Nejsem z toho, tak nevstřebávám.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *