Já vím, že asi čekáte na nějaký tematický článek nebo aspoň povídku, ale když ono to teď nějak nejde. Není inspirace a já spíš tvořím, než píšu. Sorryjako. :D Ale pokusím se konečně něco dokončit. Čestný skautský! Ale znáte to, konec léta, různý akce převážně s neúchylnými přáteli, výlety… Ale přece se povedlo aspoň něco. Totiž další focení s mou oblíbenou fotografkou. Pár snímků už visí na Instagramu či na FB, ale premiéra všech je teď a tady, jen pro vás. :) Tak snad se budou líbit jako nám.
Tentokrát jsme totiž vyzkoušeli něco úplně spešl. Znáte takový ty umělecký fotky holek ve vaně? Hádám, že mnozí ano. Ale viděli jste tak někdy chlápka? No, já ne. Takže jsme to s kamarádkou prostě museli vyzkoušet. Jsme holt průkopníci v oboru. :D A aby to bylo fakt artové, dali jsme přednost černobílému pojetí, kde krásně vyniknout veškeré linie. No, mého pupku ne, ten byl pod vodou. :P
A byla to sranda. Zatímco kamarádka šla připravit vanu s mlékem, já se hodil do gala. Legíny, top a rukavice po ramena z černého latexu, nějaká ta maska… No, však to vidíte. A oldschoolácké gumové ploutve. Ty byly určující prvek celého motivu, kterým bylo latexové vodní monstrum. A pak už se vesele cvakalo, zkoušelo a zas cvakalo. Vtipný bylo, když se kamarádka zeptala, zda by šlo dát konec hadice pod vodu. No jistěěěě! Vždyť proč se pro umění třeba neutopit? :D Ale tak na chvíli to šlo, nejsem přece žádná vokurka.
Další humorný chvíle zajistily zmíněné legíny. Slyšeli jste někdy od Kabátů písničku Prdel vody? Tak ta mi hrála v hlavě, zatímco mi neustále kalhoty sjížděly ze zadku a bylo nutné občas vylít obsah. Jo, nepropustnej latex, do kterýho ale samozřejmě někudy nateče, má svý mouchy. A vodou nafouklá prdel je jednou z nich. Jenže zkuste si to nějak vylít, když všechno klouže od oleje a není, jak se v té vaně zapřít. Kor ještě s ploutvema a rukavicemi s blánama. Samozřejmě také naolejovanýma. :D Ale co, aspoň byla prča. A nakonec se dílo povedlo a z fotek máme velkou radost.
Po focení jsme ještě pořešili menší potopu všude kolem, já se vysušil a převlékl, a mohli jsme s dobrým pocitem odejít. Jako minule jsme si to moc užili a jelikož s jídlem roste chuť, jak se říká, už spřádáme další plány. Jsme prostě cvoci, no. Ale něčím ty sociální sítě musím plnit. Takže pěkně se pokochejte a zase brzy ahoj! :)