Procházka

A máme tu další povídku, tentokrát takovou bdsm romantickou, ale určitě se vám bude líbit. Nějak jsem v poslední době nabral inspiraci, tak to musí ven. Mimoto jsem měl hoďku času, tak proč něco nevytvořit? :D A že jsou ty Vánoce, berte to jako takový malý dáreček pro všechny hodné úchyláky. :)

„Už nějakou dobu nosím v hlavě takový nápad, myšlenku,“ řekla zničehonic Petra.

„Povídej,“ vystřelil bez rozmýšlení.

„Ne. Chci, aby to bylo překvapení. Ale určitě si to užiješ. Jdeš do toho?“ řekla, a upřela na něj zelené oči plné zájmu.

Přemýšlel jen chvíli, ale bylo mu jasné, že zvědavost je mrcha. Chtěl zjistit, co má jeho milá za lubem. Znal ji už nějaký čas, a vždy když došlo na podobná překvápka, stálo to za to. Věřil ji. Proč tedy ne?

„Tak dobře,“ odvětil rychle. Co mám dělat?

Usmála se. Věděla, že kývne, ať už jde o cokoliv.

„Oblékni se na procházku. A pohni. Máš pět minut,“ přikázala mu přísně a odešla se převléct a připravit věci na svůj plán. To bude koukat, říkala si.

Za chvíli už stál nervózně u dveří. Když se vrátila, pomohl ji do jejího červeného kabátku a klekl, aby jí pomohl obout boty. Vybrala si kozačky s vysokým šněrováním. Bez zipu. Potvora, pomyslel si naoko nazlobeně. Ale ve skutečnosti byl rád. Bavilo ho ji obouvat, dotýkat se jí a sloužit jí. A bez zipu to aspoň nebude taková kratochvíle. Sedla si na stoličku a on jí nazul kozačku z lesklé černé kůže. Pomalu postupoval nahoru a nevynechal žádný háček. Měl už na to svůj gryf a šlo mu to rychle. Za chvíli bylo hotovo.

„Druhou!“ křikla na něj a kopla ho lehce špičkou.

Rychle soukal štíhlou nožku do druhé kozačky. Ještě zašněrovat a byla hotova. Zvedal se k odchodu.

„Nezapomněls na něco?!“ zamračila se na něj.

Ne, nezapomněl. Ale bavilo ho ji trochu škádlit. Vždyť by to byla nuda vždy hned ve všem udělat co čeká a bez jakéhokoliv napětí, jiskření. Vrátil se zpět na kolena a políbil obě boty. Zvedl hlavu a čekal.

„Tak se mi to líbí,“ usmála se a pohladila ho po tváři. Z kapsy vyndala široký kožený obojek a jemně mu ho nasadila. Cítil, jak zaklapl zámeček. To nečekal, ale vzrušovalo ho to. Teď byl její.

„Vztyk.“

Pomohla mu na nohy, vzala si připravenou tašku přes rameno, zhasla a vyšli ze dveří. Její vysoké podpatky pěkně klapaly na ztichlém schodišti a za chvíli už byli na ulici. Byl chladný večer, trochu foukalo a nikde nebyla vidět ani noha. Ve vzduchu byly cítit blížící se Vánoce a všichni už měli svoje starosti s přípravami. Vyhovovalo jí to. Došli o pár ulic dál do trochu většího ústraní a zahájila svůj velký plán.

„Sundej si bundu,“ řekla hlasem, který neskýtal žádnou debatu.

Nechápavě se na ni podíval, ale rychle splnil, co si přála, a čekal.

Z tašky vytáhla kovová pouta a zkušeným pohybem mu spoutala ruce za zády. Ani se nenadál a byl bezbranný. Rychle mu oblékla bundu a prázdné rukávy zastrčila do kapes a trochu srovnala, aby vypadaly přirozeně.

„Ale…“

„Žádné ale,“ řekla, než se stihl vykoktat. „Vlastně na tohle jsem taky připravená.“

Z tašky vylovila další hračku a za chvíli už měl v ústech gumovou kuličku roubíku. Zapnula řemínek a opět ho zajistila zámečkem. Bylo hotovo. Mlčky se na ni díval a nevěděl, zda se mu to líbí, nebo je spíš nervózní. Pásla se na jeho nejistotě. Bylo jí jasné, co se mu hodí hlavou. Co když někdo půjde okolo? Zeptá se na cestu nebo se něco stane? Co budou dělat?

„Neboj, myslela jsem na všechno,“ usmála se a omotala mu širokou pletenou šálu přes ústa tak, aby roubík nebyl vidět. Udělala si s ním selfíčko a ukázala mu ho. Skutečně, na první pohled by nikdo neřekl, že se zde odehrává podobná hra. Bylo to vzrušující i milé. Na tvář jim padaly drobné sněhové vločky a rychle se rozpouštěly v drobných krůpějích. Zavěsila se mu za prázdný rukáv do rámě a vyrazili do víru noci.

Pomalu se procházeli téměř opuštěným městem a bylo jim krásně. Cítil její blízkost a tolik by jí toho chtěl povědět, ale nemohl. Cítil, jak mu trochu tečou sliny pod šálou. Chtěl se otřít, ale díky spoutaným rukám to nešlo. Málem na svou bezbrannost zapomněl. Ne. Vše bylo na ní, jeho paní. Ale věděl, že je v dobrých rukou. A věděl, že si tohle dobrodružství užívá stejně jako on. Ten němý klid byl tolik opojný. Sem tam minuli osamělého poutníka nebo zamilovaný pár užívající si předvánoční romantiku, ale stejně vnímali hlavně sebe. Došli k nábřeží, kde se na chvíli zastavili. Kochali se tisícem drobných světýlek v dálce, která se odrážela v klidné hladině řeky.

„Prosím vás…“ ozvalo se najednou zpoza nich.

Lekl se až sebou trhl. Stál tam mladý pár a v ruce držel mobilní telefon.

“Můžete nás vyfotit? Ten výhled je okouzlující a chtěli bychom památku,“ řekla slečna a podávala mu mobil.

Co teď? Ruce měl spoutané za zády a nějak se vymluvit také nemohl. Cítil, jak se potí. Ohlédl se za svou paní. Pátral v jejích očích, co bude dál, ale ta se jen klidně usmívala.

„No jasně, že vás vyfotíme. Půjčte mi to.“ Vzala mobil a udělala páru pár fotek.

Poděkovali popřáli hezké svátky a pokračovali dál svou cestou. Slečna se ještě ohlédla jeho směrem a vypadalo to, že o něčem vzrušeně debatují, ale pak pokračovali dál.

„Hmho byho ho housh,“ zamumlal s úlevou, a v tu ráno zkoprněl. Uvědomil si, že jak sebou trhl, šála se mu trochu svezla a odhalila červenou oslintanou kuličku, jež mu stále vyplňovala ústa. No to snad ne?!

„Jen klid, prosímtě. Už tě stejně osvobodím. Teda, částečně,“ usmívala se na něj s ledovým klidem. Odemkla zámeček roubíku a dovolila mu jej vyplivnout. Rychle ho otřela a schovala do tašky.

„Děkuji, Madam,“ řekl s úlevou.

Přitočila se k němu blíž a políbila ho. Milovala střídání hrátek s něžnostmi. Vždyť není nutné, aby byla domina jen bezcitná mrcha. Ne, ona měla ráda rozmanitost. A on též. Chvíli se líbali a dívali se přes zábradlí na třpytící se řeku.

Už chtěli pokračovat dál, ale ona otevřela tašku a začala v ní poslepu něco hledat.

„Á, tady je,“ vykřikla nadšeně. Ani se nenadál a měl k obojku přicvaknuté vodítko z masivního stříbrného řetízku.

„Lepší, ne?“ řekla.

Přitáhla si ho za ně a dala mu pusu na trochu zmrzlé rty. Ne, že by čekala na odpověď. Bylo jí to jedno. Chtěla ho právě takhle. Bavilo ji být pánem situace, ovládat ho a dělat si s ním cokoliv chce.

Nic nenamítal. Proč taky? Vždyť to byla jen nevinná sranda. A nebo ne? Ani sám nevěděl. Ale líbilo se mu to. Pomalu vyrazili městem zpátky domů. Občas se na ně někdo podíval, zakroutil hlavou nad tou zvláštní zábavou a pokračoval si po svých. Bylo mu to jedno. Došli domů a za chvíli za nimi zapadly dveře bytu. Sundala mu bundu a odhalila stále spoutané ruce. Nastavil je domnívajíc se, že ho osvobodí.

„No já nevím, není to takhle lepší?“ smála se. „No dobře. Ale nejdřív mi pomůžeš z kabátu a zuješ boty. Už mě bolí nohy. Šup šup, otroku.“

To nečekal, ale poslepu se pokusil její přání splnit. Nešlo mu to moc dobře, ale po nějaké době se podařilo, a kozačky byly dole.

„Políbit!“ řekla ještě, ale to už jí nadšeně líbal nožky.

„Hodnej, tak nastav ruce,“ usmála se spokojeně.

Rychlé cvaknutí, a byl volný. Protáhl si ztuhlá ramena a konečně se taky svlékl. Obojek mu ale nechala, a bylo mu jasné, co to znamená.

„Tak, já jdu připravit něco k večeři a ty mi zatím napusť vanu. Horkou. Víš, jak to mám ráda. A pohni. Čeká tě toho dnes ještě hodně a já se těším na masáž. Víš, co to je, pořád chodit na podpatcích? No jo vlastně, víš. Ale to je jedno,“ usmála se na něj a zmizela v kuchyni.

„Jo a vem si něco hezkýho na sebe. Jestli přijdeš v teplákách, tak tě zmydlím,“ slyšel ještě zpoza stěny, jak se směje.

2 komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *