Pokračování předchozí části
Pán jí políbil na tvář a odešel do vedlejšího pokoje. Stála a mlčky trpěla na špičkách. Sešňěrovaný rukáv jí stahoval lokty k sobě a ona měla pocit, jak kdyby snad ruce už ani neměla. Přes roubík jí pomalu začínaly téct sliny a Eva čekala, co se bude dít dál.
„Před nějakou dobou jsi projevila jistá přání v hrátkách, a proto jsem se rozhodl, že to vyzkoušíme. Jsem moc zvědav, co na to řekneš,“ ozvalo se odvedle. O chvilku později přišel její Pán zpět a za ním na vodítku cupitala neznámá slečna od hlavy k patě v červeném naleštěném latexu. Catsuit jí dokonale obepínal jako druhá kůže a hlavu jí svírala pevně utažená kukla s jediným větším otvorem pro nos a ústa. Na krku měla široký obojek z černé kůže s velkým ocelovým kroužkem. Na štíhlých nohou měla černé lakované kozačky se šněrováním, které jí sahaly kousek nad kolena. Bylo vidět, že chůze na dvanácticentimetrových jehlách jí činí trošku obtíže, což ještě více ztěžovala kožená pouta na kotnících spojená krátkým řetízkem. Ruce měla stejně jako Eva stažené vakem za zády a v puse žmoulala červenou kuličku roubíku.
Pán jí dovedl až k Evě a poručil postavě kleknout si před ní, což hned udělala. Ta ji jen mlčky sledovala a užívala si vlnu vzrušení probíhající jejím tělem. Dívala se na tu němou a slepou gumovou subinku, která působila dojmem zhmotnělé vize z jejích oblíbených videí, a toužila si s ní pohrát.
Po chvíli Pán obešel klečící ženu, rozepnul přezku roubíku a nechal jí kuličku vyplivnout. „Děkuji, Pane,“ odvětila a usmála se směrem k Evě. Ten hlas! Byl jí tak povědomý. Bylo jisté, že ji zná… Ale kdo to byl? „Ahoj Evi,“ ozvalo se s troškou nejistoty v hlase. „Klháho?!“ zamumlala Eva do roubíku překvapeně. Asi jí ani nemohlo být rozumět přes nafouklou gumu, co jí vyplňovala tváře k prasknutí, přesto neznámá přikývla a usmála se.
Eva byla v šoku. Chodily s Klárou na vysokou a nějakou dobu byly i nejlepší kamarádky. Poslední dobou se už pro různé svoje aktivity nevídaly tolik, naposledy asi půl roku zpátky na školním srazu, ale občas si napsaly o každodenních strastech. Eva nemohla uvěřit, že jí ta veselá holčina co jí v prváku kradla propisky a čmárala do sešitu dětinské kresbičky, klečí u nohou spoutaná a navlečená do latexu.
„No tak už jste se pozdravily, holky, a budeme pokračovat. Co vy na to?“ Pán Evě ještě trošku přifoukl roubík v puse a hrátky mohly pokračovat. Pokynul Kláře, aby se posunula trochu blíže ke své kamarádce. Sice přes kuklu neviděla, ale z úsměvu bylo jasné, že tuší další průběh. Pomalu se po kolenou došoupala až k Evě a opřela si hlavu o její klín.
„No tak šup. Víš, co máš dělat,“ řekl Pán a Klára hned pochopila a začala poslepu hledat Evinu jeskyňku. Jemně jí políbila na pahorek a pomalu jí začala jazykem hýčkat. Nahoru, dolů, občas zajela trochu hlouběji. Eva balancovala v baletkách a slastně vzdychala do roubíku. Pán jí mezitím začal prsty mačkat a drtit bradavky. Ne moc, ale i tak to cítila víc než dost. Když je dostatečně připravil, přicvakl na ně kovové svorky spojené řetízkem a pořádně zatahal. „Hmmuuuiii,“ zaječela Eva a po tváři jí stekla první slza. „Já vím, že to bolí“, řekl Pán soucitně, pohladil ji po vlasech a políbil na tvář.
Klára pokračovala v dráždění a bylo vidět, že si situaci také užívá. Zkušenými pohyby dráždila Evinu kundičku víc a víc, sála jí a laskala. V tu chvíli se Eva vzepřela v poutech a s výkřikem si užila svůj zasloužený vrchol. Unaveně se zavěsila za ruce a klesla. Neměla sílu stát a nohy v baletkách se jí třásly a neposlouchaly. Rychle oddychovala.
Pán byl spokojený. Vyfoukl roubík a konečně nechal její ústa volná. Dlouze jí políbil a tak, jak byla, jí něžně objal. „A teď potrápíme Kláru, co ty na to?“ pošeptal Evě do ucha. Ta se škodolibě ušklíbla. „No jistě, musíme jí její péči oplatit. Oba se podívali na spoutané gumové stvoření na podlaze.
Konec 2. části
Jen tak dál…:)