Vyrábíme latexový korzet, 3. část

Vítám vás u třetí a poslední části mého návodu na výrobu korzetu. Vše podstatné bylo řečeno v předchozích článcích (1. část, 2. část), takže to nebudu protahovat a rovnou začneme tam, kde jsme skončili. K hotovému korpusu budoucího korzetu dnes přidáme kostice a šněrování, vše hezky začistíme a pak už nás čeká jen radost z vlastnoručně vyrobeného díla. Těšíte se? No tak směle dál k cíli. :)

Kostice

Připravíme si nakoupené kostice, ideálně ocelové, ale postačí i spirálové. Určitě nedoporučuji plastové. Ty jsou vhodné jen do živůtků a podobných lehkých věcí, ale ne do pevného stahovacího korzetu, o který se pokoušíme. Prodávají se jako metráž, obvykle 10m klubko, což mně osobně stačilo a ještě něco zbylo. Vaše spotřeba samozřejmě může být jiná. Dobře si naplánujte, kde je všude budete chtít, kde budou třeba zdvojené a podobně. Pak metráž rozstříhejte na jednotlivé délky. Jde to těžce, ale dobrými nůžkami na plech se povede. Ještě je musíme zaoblit a začistit. Já to bral růčo, ale je to práce pro vraha, takže pokud máte motorizovaný instrument, určitě na to jděte s jeho pomocí. Ruce vám poděkují. :D

Jakmile máte všechny kostice z obou stran pěkně zabroušené do elegantního obloučku, měli byste je správně natřít nějakým lakem, který je zase odizoluje, aby ocelové jádro nerezavělo. Doporučuje se akrylový lak, ale jelikož ho nemám, zkusil jsem to akrylovými barvami. No, nebyl to dobrý nápad, ale tak poučení pro příště. Nakonec jsem se na to vykašlal, neboť to nechtělo při lepení držet. Osobně si myslím, že tahle úprava je nutná u látkových výrobků, ale zde to je jedno, neboť latex bude stejně kostice ze všech stran hermeticky uzavírat.

Vyztužení korzetu

Kostice máme připraveny, jdeme na lepení. Na rubové straně natřeme lepidlem místo, kde bude šněrování a klidně i další kostice, a necháme zavadnout. Pak je jednoduše přitiskneme na místo. Můžeme rovnou pokračovat dalšími dle libosti. Tohle je celkem jedno, jestli děláte několik na jednou nebo pomalejším tempem jednu po druhé. Důležité je spíš opravdu si dát záležet s lepením jako takovým. Viz pokyny v předchozích částech. Pokud se vám jako mně zdá jedna kostice málo, není problém je dát zdvojeně. Přece nechceme žádný hadýrek. Přiznám se, že jsem během tvoření fotil tak různě na přeskáčku a nebo naopak kostice přidával poněkud chaoticky, ale na tom opravdu nezáleží. Hlavní je, dostat se k finálnímu nalepení všech kostic. :)

Jakmile nalepíme kostice, musíme je ještě překrýt latexem, který korzet zase o něco víc vyztuží. A to přece chceme, ne? Začneme přelepením okraje se šněrováním stejně střiženým latexem. Totéž uděláme na druhé straně a pro ještě větší odolnost i z lícní strany. Jakmile lepidle oschne, opatrně nalepíme latex přes kostice a dobře přimáčkneme. Doporučuji použít váleček a ideálně i třeba jemně nehtem vytlačit kontury. Všechno musí dokonale přilnout, aby nehrozilo, že se časem kostice začnou různě odlepovat a pendlovat sem a tam. Pokračujeme dalšími kosticemi, které vždy přelepíme o něco širším pruhem latexu. Vyjma lišt na šněrování nemusíme zatím lícní stranu korzetu vůbec řešit. Kostice jsou na rubu a tam je také zakrýváme.

Jakmile je okraj korzetu s lištou slepen, můžeme přistoupit k vlastnímu vytvoření šněrování. Děrovacími kleštěmi vystříháme jednotlivé otvory skrze kostici. Jde to fakt těžce a budu muset vymyslet jiný způsob, ale jde to. Pomůže několikeré proděravění z obou stran. Naštěstí jsou místa otvorů dobře vidět, takže alespoň v tomto máme ulehčenou práci. Alternativou je místo korzetových lišt vlepit mezi latex bavlněný tkaloun a pak stejným způsobem udělat dírky. Bude to lehčí na proděravění, ale zase musíme pečlivě vyměřit jednotlivé rozestupy. Volba je na vás.

Postupně jednu po druhé vnýtujeme jednotlivé průchodky skrze připravený okraj korzetu. Jde to ještě obtížněji než vlastní tvorba otvorů, ale vy si jistě poradíte. Zde bych uplatnil poučku: Co nejde silou, jde ještě větší silou. :)

Dokončení korzetu

Mám pro vás skvělou zprávu! Nabouchání kostic je poslední fakt náročná procedura. Pokud jste postupovali spolu se mnou, měli byste před sebou mít nyní hotový korzet. Viz následující obrázek. Zbývá jen navléknout šňůru, ošetřit silikonovým olejem, aby se pěkně leskl, a nechat korzet odpočinout alespoň 24 hodin. Ano, hádám, že si ho zkusíte jako já už za pár hodin, ale pro pořádek to zde napsat musím. :)

Další postřehy a co bych udělal jinak

Samozřejmě jelikož se jedná o první pokus o něco podobného, narazil jsem na pár věcí, které bych tu chtěl vypíchnout. Předně chci apelovat na to, abyste při lepení opravdu postupovali opatrně a s rozmyslem. Pokud je lepidlo správně zavadlé a náhodně slepíte dva kusy někde, kde nechcete, je velice těžké je rozpojit. Někdy to jde, ale většinou se vám povede vytrhnout kus jedné části. Jednoduše řečeno, pokud lepíte, lepte na první dobrou. Když už se ale povede někde latex poškodit, nevěšte hlavu. Většinou se dá ledacos podlepit, zpevnit, přelepit pruhem v kontrastní barvě a podobně. Případné bubliny, kterým se asi nevyhnete, lze odstranit propíchnutím jedné vrstvy a opatrným vytlačením vzduchu. Je to stejné jako ve výtvarném umění. I kaňka, která původně pokazila obraz, může nakonec přidat zajímavý prvek do kompozice. Ale samozřejmě snazší je se snažit všem těmto nedostatkům předcházet, jinak si zbytečně přiděláváte práci. Po závěrečném vyzkoušení jsem zjistil, že mi na dvou místech u kostice maličko odstává okraj od těla, to budu muset také ještě nějak vyřešit.

Ohledně šněrování jsem narazil na opravdu těžkou práci s procvakáváním otvorů skrze několik vrstev latexu a ještě kovové kostice. Jak jsem už psal výše, řešením by byl tkaloun a klasické nabouchání dírek jako jinde. Ale je fakt, že takhle to zase má ten punc kvality.

Další věc, o které pořád přemýšlím, je lepení kostic. Stál jsem před volbou lepit je z líce a nebo z rubové strany a obojí má svá pro a proti. Přece jen rubová strana není vidět a když se něco pokazí, lépe se to schová. Na druhou stranu se mi líbí, jak jsou na profi korzetech kostice výrazné a to bych určitě nalepením na líc zdůraznil. Ale i tak mám dojem, že oni je lepí z rubu podobně jako já… No, bude to chtít ještě hlubší výzkum. :)

Jedna z věcí, co bych příště udělal určitě jinak je přidání předního zapínání, ať na přezky, korzetové nebo zip. Ano, je to náročnější na výrobu, ale ne zas tak moc a usnadní vám to budoucí používání. Lézt do korzetu jak do spacáku a pak na zádech šmodrchat kilometry šňůr není úplně ideální. Partnerka samozřejmě pomůže, ale ne každý má to štěstí. Známe to.

A jedno důležité doporučení nakonec: Co nejdřív udělejte šněrování, korzet vyzkoušejte a teprve poté pokračujte ke kosticím. Původně mi sice korzet byl, ale díky roztažnosti latexu nijak zvlášť nestahoval. Musel jsem znovu rozstřihnout boční švy a ubrat dost materiálu. Pár přilepených kostic jsem sice už měl přilepených, ale naštěstí ne zrovna na boku a nebyla to tedy taková tragédie. Jak jsem psal už v úvodním článku, dobrý střih je prostě základ.

Slovo závěrem

A to je opravdu všechno. Pokud chcete, můžete si ještě na lícní straně nalepit nějaké ozdobné pruhy latexu v kontrastní barvě nebo ke korzetu přidělat libovolné aplikace jako oka, přezky, podvazky atd. Já mám třeba ještě v plánu dodělat několik červených proužků podél kostic a olemovat vrchní a spodní okraj, ale to nespěchá a nechám to až po zatěžkávací zkoušce na těle, kdyby bylo potřeba ještě něco předělávat. Za sebe ale musím říct, že jsem absolutně netušil, jak výsledek dopadne, ale jsem nadšený. Nemůžu se dočkat, až se s ním někde pochlubím naživo. Víte, ono to tak hezky zahřeje na srdéčku, když se někdo zeptá, od koho to je, jestli Adema, Adrienne a já nevím kdo, a já řeknu, nene to je homemade. No dobře, tak dobrej zas není a těmhle lidem se nemůžu ani náhodou rovnat, ale stejně. Rozumíme si. :P

Doufám, že se vám můj návod na korzet líbil a pokud někoho inspiruje a pokusí se o něco podobného, určitě se pochlubte. Potěší mě, že jsem někomu alespoň trošku pomohl. Teď mě omluvte, jdu si dát zaslouženou vodnici, vínko a relaxovat. :)